Osudy Věry Šťovíčkové-Heroldové. Vzpomínky rozhlasové novinářky a překladatelky

Vypravěčka, která vyrostla v letech poznamenaných 2. světovou válkou v obyčejné pražské rodině, brzy po maturitě nastupuje na brigádu do Československého rozhlasu. Deset let působí jako zahraniční zpravodajka z Afriky a zemí Středního východu. Procestovala řadu států a její reportáže přinášely informace o skutečném dění v tehdejší Africe.

Do Prahy se vrátila v březnu 1968 a spolu s dalšími redaktory zažila vzrušený rozhlasový srpen 1968. Ve zpravodajské redakci zůstala do roku 1970, kdy byla spolu s dalšími novináři své generace normalizačním vedením vyhozena. V těchto letech prodávala v trafice, dělala uklízečku, byla ženou v domácnosti. Na počátku roku 1977 podepsala Chartu 77.

Věra Šťovíčková, průkaz zaměstnance|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Osudy Věry Šťovíčkové-Heroldové jsou vyprávění s otevřeným koncem, v jejich závěru hovoří o překladu románu Hladová cesta afrického, anglicky píšícího autora Ben Okriho, za který dostala v roce 2000 tvůrčí prémii v soutěži o Cenu Josefa Jungmanna.

Mimochodem autorská a překladatelská bibliografie Věry Šťovíčkové-Heroldové, která překládala z angličtiny a z francouzštiny částečně pod pseudonymy a zčásti pod jmény jiných překladatelů, obsahuje přes padesát titulů.