Osudy Ludvíka Vaculíka
V sobotu 6. června zemřel významný český spisovatel Ludvík Vaculík. Bylo mu 88 let. Proslavil se nejen svými knihami, ale také manifestem Dva tisíce slov z roku 1968 a odvážnými vystoupeními i postoji proti komunistickému režimu.
Z archivu Vltavy publikujeme životopisné vyprávění Ludvíka Vaculíka, které uzavíralo Rozhlasový rok. V jednotlivých pořadech jsem si připomínali významné rozhlasové tvůrce v jeho devadesátileté historii.
Ludvík Vaculík působil v Československém rozhlase jako redaktor Hlavní redakce pro děti a mládež v letech 1959 až 1965. Ačkoliv byl už dříve redaktorem nakladatelství Rudé právo, (1953–1957) a týdeníku Beseda venkovské rodiny (1957–1958), teprve v rozhlase, jak sám říká, se naučil psát.
Čtěte také: Vltavské vysílání za Ludvíkem Vaculíkem
V rozhlase se také prosadil jeho osobitý, moravským akcentem zabarvený mluvní projev, který se v plné míře uplatnil až v druhé fázi jeho spolupráce.
Vedoucí redakce tehdy byla Dáša Maxová, která rozhlasové texty jeho reportáží redigovala s nárokem, aby věta zněla a nebylo v ní zbytečných slov. Rozhlasová škola je ve Vaculíkových textech podnes patrná, zejména ve fejetonech.
Vaculíkovy rozhlasové reportáže se snad s výjimkou jediného pořadu, který byl náhodou v rozhlasovém archivu objeven pod jiným označením, nedochovaly. Po roce 1968 byly smazány, některé se zachovaly alespoň jako přepis.
V roce 1964 Ludvík Vaculík obdržel vysoké státní vyznamenání Za vynikající práci; téhož dne rozhlas vysílal jeho nový pořad, kvůli němuž z příkazu ÚV KSČ měl být okamžitě propuštěn.
Takové nařízení stranické vedení rozhlasu odmítlo s odůvodněním: „my si svého soudruha potrestáme sami“. Měsíc pak pracoval v továrně Svit ve Žďáru na Sázavou.
Spolupráce Ludvíka Vaculíka s rozhlasem byla přerušena po roce 1968. Obnovila se však okamžitě po převratu v roce 1989, a to nejen na poli literárním, ale díky přátelství s Janem Rokytou i na poli hudby a zpěvu.
Ludvík Vaculík ve svých vzpomínkách nevyprávěl historky, dokonce nevyprávěl ani chronologicky – tohle umění si nechával pro literaturu. Hovořil o tématech, o kterých nepsal ve svých románech nebo která mu ve stáří připadala důležitá, nikdo se ho na ně však neptal.
A v neposlední řadě je v Osudech podstatný i jeho hlas s typickou „vaculíkovskou“ dikcí.
Připravil: Ondřej Vaculík
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.