Osudy Bohumíra Koubka

Akademický sochař Bohumír Koubek se narodil se 8. listopadu 1931 v Příbrami na Březových Horách. Na svou profesní činnost se připravoval v letech 1946–1949 na Státní škole bytového průmyslu v řezbářské speciálce a posléze na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde studoval v ateliéru prof. Josefa Wagnera, kterého si nesmírně vážil. Zabýval se tehdy hlavně portrétní tvorbou, z níž vzešla mnohá významná díla, např. busta Vojtěcha Suchardy, busta Maxe Švabinského (1960) a busta Jana Zrzavého.

Ve svých Osudech se Bohumír Koubek vyznává ze své lásky k loutkám a jejich světu. Zpočátku jeho cesta vedla k lidovým loutkářům, posléze zakotvil v souboru pražské umělecké scény Říše loutek, kde byl v té době principálem právě vynikající sochař Vojtěch Sucharda, Koubkův velký vzor.

V roce 1957 se Bohumír Koubek stal vedoucím souboru. Jeho vedení přineslo Říši loutek novou, modernější tvář, která se projevila v tvorbě loutek a rovněž v režijní a dramaturgické práci. Zejména Koubkovo podání Johana doktora Fausta přineslo divadlu řadu ocenění. (V roce 2008 byl pak sám autor vyznamenán zlatou medailí Josefa Kajetána Tyla.)

Bohumíra Koubka pojilo také mnohaleté přátelství s Janem Zrzavým, kterému je věnována velká část vzpomínek. Duchovnost, kterou oba ve svém nazírání na uměleckou tvorbu i na život preferovali, byla mezi těmito dvěma osobnostmi pevným pojítkem. Busta Jana Zrzavého, k níž seděl malíř roku 1976 Bohumíru Koubkovi modelem, je cenným dokumentem přátelství těchto dvou umělců.

Pětidílnými rozhlasovými osudy prochází především Koubkova láska k loutkovému divadlu, k loutkám i k představením, ke kterým ho inspiroval například i ruský výtvarník, režisér a herec Sergej Obrazcov.

K přátelům Bohumíra Koubka patří i dlouholetý kolega z Říše loutek Jan Novák, mimo jiné autor rozsáhlé publikace Čas loutek Bohumíra Koubka zachycující hlavní kapitoly umělcovy práce.