Osamu Okamura: Nemám rád domy, které na městě parazitují
V roce 2014 vyšel v časopise Art&Antiques článek, jehož titulek hlásal: Chci lepší město a chci ho hned! Jeho autor, česko-japonský architekt Osamu Okamura, byl v té době programovým ředitelem mezinárodního festivalu a konference pro obyvatelnější města reSITE. Přesně jak název čtenáři napovídal, text byl plný očekávání a víry v nové „město pro všechny“.
Ve Vizitce nedávno jmenovaný děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci Osamu Okamura mluví i o tom, jak je s odstupem času s vývojem v metropoli i v dalších českých a moravských městech spokojen a především jakým směrem by se společnost mohla a měla ubírat, aby města, ve kterých žijeme, byla obyvatelnější. Právě tomuto tématu se dlouhodobě věnuje mezinárodní festival a konference reSITE.
Intenzivní bydlení ve městě je v podstatě to nejekologičtější a nejudržitelnější rozhodnutí, které můžeme v životě udělat.
„Vedle odborné veřejnosti a studentů se zaměřujeme také na ty, kteří jsou v rozhodujících pozicích, takže aktivně oslovujeme lidi v městských samosprávách, ale také developery. Tedy ty, kteří teď město staví,“ vysvětluje Osamu Okamura, jenž uvedený projekt donedávna vedl z pozice programového ředitele a v současné době zde působí jako kurátor.
reSITE k jednomu stolu posadil místního politika, občanského aktivistu i developera. Tedy lidi, kteří na sebe do té doby pouze hrozili na demonstracích.
Jedním z témat, jimiž se konference a festival reSITE zabývá, je otázka města a migrace, která, jak Osamu Okamura zdůrazňuje, není vůbec nová: „Města vznikala migrací obyvatel, kteří se rozhodli, že je lepší žít spolu než odděleně.“ Architekt zároveň vysvětluje, že je nutné do města integrovat nově příchozí, ale také pracovat se starousedlíky. „Dobře zapojená menšinová komunita může akcelerovat rozvoj města dalšími směry.“
Josef Pleskot: Otevřený veřejný prostor jako médium, kde se odehrávají lidské vztahy
Josef Pleskot patří mezi nejvýznamnější architekty polistopadové doby. Historici architektury význam jeho tvorby spatřují mj. právě v tom, že v každé své stavbě dokáže odpovědět na kontext prostředí, kde daná architektura vzniká. To platí pro přeměnu Dolní oblasti Vítkovic v Ostravě stejně jako pro postupnou revitalizaci pražského dominikánského kláštera nebo například pro moravské vinařství Sonberk.
V souvislosti s aktuálně řešenou problematikou „Shared Cities“ připomíná Osamu Okamura téma hierarchie využívání prostoru ve městech: „Pokud se podíváme do Spojených států, vidíme, že veřejný sektor je tam velmi slabý, že velké korporace vládnou všemu a bohatí lidé se stávají prezidenty. Je to obrácená logika, která v Evropě nemá takovou tradici, i když i tady podobný vývoj můžeme sledovat.“ Jak Osamu Okamura dodává, k podobným trendům se staví kriticky: „Městská správa by měla vždy myslet na ty nejslabší a měla by od toho odvíjet svoji politiku. Ti bohatí, schopní a úspěšní se o sebe dokáží postarat.“
Byl bych rád, kdybychom se drželi evropské tradice nadřazovat to společné nad individuální soukromé zájmy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
