Ortel samoty

Zdenka Tomášková, původním jménem Kadlecová se s Petrem Bezručem znala už od dětských let; vyrůstala v Kostelci na Hané, kam se básník poprvé uchýlil v době své nervové choroby a podruhé v době okupace a kde se stal blízkým přítelem jejích rodičů. Autorka později vystudovala Univerzitu Palackého v Olomouci, obor psychologie, avšak v přítomnosti Petra Bezruče prožila jako "dobrovolná sekretářka" nepřetržitě posledních deset let jeho života. Její kniha přináší zasvěcený portrét svérázného, podivínského muže, mimořádné osobnosti, muže staršího o dvaašedesát let, se kterým často nebylo lehké vyjít; autorka vyřizovala jeho korespondenci, poznala jeho zvyky, problémy i jeho postoje k politickému dění tehdejší doby; jako jedna z mála tak pronikla do jeho soukromí, které si Petr Bezruč vždy úzkostlivě chránil.

Ortel samoty|foto: www.kosmas.cz

Zdenka Tomášková hovoří volně, autenticky a věrna své profesi přináší i cenné psychologické postřehy a pronikavé úvahy; zasvěceně pohlíží na nervovou chorobu a její důsledky pro básníkův další život. Dovídáme se, že "Stařeček", jak Bezruče důvěrně nazývá, na situace z nichž nevedla úniková cesta, reagoval často zhroucením; popisuje jak tento muž, který zachraňoval motýly, dokázal být nemilosrdně tvrdý, až krutě nelidský k příteli, který jen zdánlivě zkřížil jeho plány. Byl urputný, nepřístupný, zatvrzelý a zcela nekomunikativní tam, kde se mu do cesty postavila hradba, píše autorka a dodává: "Tento povahový rys byl nepochybně významný i při vzniku Slezských písní." V této souvislosti připomíná autorka i názor známého literárního badatele Oldřicha Králíka, který tehdy naznačil, že Petr Bezruč a Vladimír Vašek, rodné jméno P.B., jsou dvě antagonistické postavy. Věrohodně působí i autorčino přesvědčení, že Bezruč často ustoupil z cesty i politickému režimu, neboť jeho touha vyhnout se konfliktu byla nade vším; bál se postihu, bál se bídy, věděl, že v darwinovsky pojatém boji o život by neměl šanci obstát...

Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol; každá z nich zachycuje určité časové období; počíná léty 1940 - 1945, pokračuje léty padesátými, zmiňuje jejich společné pobývání na ostrově Ďábelském, každoroční výstupy na Lysou horu i oblíbené cesty na Hostýnek; končí pak rokem 1958, tedy posledním rokem života Petra Bezruče. Kniha je psána věcně, avšak s citovou vroucností; je oživením míst na Hané, ve Slezsku i připomenutím jmen kdysi známých, dnes pozapomenutých osob; úsměvné vzpomínky, jindy ironické připomínají uctívanou osobnost, kterou mnozí čtenáři znají ze školy, z četby a právě vydaná kniha zbavuje tuto postavu mnohých klišé a černobílého vidění. Autorčiny úvahy vedou často i k uvědomění si našeho sepětí s minulostí a vlastnímu sebepoznání.

Kniha je určena nejširší čtenářské veřejnosti, zejména těm čtenářům, kteří mají rádi memoárovou literaturu. Knihu nepochybně ocení i učitelé literatury a českého jazyka na všech vzdělávacích stupních.

Ladislava Chateau

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.