Klasické kamenné kino je v Liberci potřeba, myslí si členové spolku Zachraňme Kino Varšava

Od roku 2012 zrušený biograf  pozvolna rekonstruují a pořádáním pravidelných kulturních akcí ho opět vracejí do povědomí Liberečanů.  

Pro všechny, kteří Varšavě vracejí život, je něčím víc než jen cenným architektonickým objektem, je to kultovní místo, dynamický kulturní fenomén, živený iniciativou zdola.  Také ale představuje nelehké  břemeno závazku uvést toto nejstarší “kamenné” kino v Liberci do provozuschopného stavu a udržet ho při životě.

“Postupně jsme do toho vpluli a teď se nedá dělat nic jiného než tu káru táhnout dál, protože kdybychom toho nechali  tak bychom  tady v Liberci asi trošku ztratili kredit  a nejenom v Liberci,” myslí si Ondřej Pleštil. “Asi bychom to neměli nějak zveličovat, jde o veřejný prostor, parta lidí se s tím rozhodla něco udělat,   aby město, ve kterém žijí, dostalo ještě trochu jiný rozměr,”  doplňuje ho  skromně  Petr Hubáček.

Rozhodně se však členové spolku mají čím pochlubit.Úspěšně zrekonstruovali foyer kina a citlivě jej přeměnili v kavárnu  vstupující do ulice. Design kavárny, jehož jsou členové spolku autory, vrací kinu původní stylové vyznění v duchu art deco, zaujal i odbornou veřejnost a získal v roce 2015 prestižní cenu Grand Prix Obce architektů.

Čtěte takéVizitky, rozhovory s lidmi, kterým umění proměňuje život. Od 4. září na Vltavě

Hlavní projekční sál je sice zatím v poměrně neutěšeném technickém stavu, to však provozovatele kina neodrazuje od pořádání koncertů, veřejných projekcí, výstav, happeningů nebo dokonce tanečních akcí. A ukazuje se, že Varšava opravdu může být víc než  jen posledním klasickým městským kinem. V průběhu své postupné rekonstrukce se za vydatné podpory nadšenců, dobrovolníků a fanoušků architektury proměňuje v živé společenské centrum, otevřené městské subkultuře, duši města.

Kino Varšava|foto: Lucie Fürstová,Český rohlas Liberec

Varšava je projekt ideově i místně ukotvěný  v Liberci: “Snažíme se tedy zachránit kino, poslední kamenné liberecké kino z roku 1922. Narodili jsme se ve městě, které bylo původně převážně německy mluvící pochopitelně i toto kino je dědictvím této německé minulosti, která byla násilně přerušena po druhé světové válce a nám trochu připadá, že jsme součástí první generace, která vlastně chápe ty hlubší souvislosti,”  shodnou se oba hosté páteční Vizitky vysílané z Libereckého studia Českého rozhlasu.

Petr Hubáček, člen spolku Zachraňme kino Varšava, psycholog, hudebník, pracující na plný úvazek v oboru přístrojová oftalmologie s dlouholetou praxí v pořádání koncertů a festivalů (např. amatérských filmů Liberecka – FAFL. Vnuk Karla Hubáčka, autora projektu ještědského vysilače.

Ondřej Pleštil, povoláním architekt, člen spolku Zachraňme kino Varšava, stavitel, tesař a silák, který vynáší těžká břemena či postižené na vrcholky hor, cestovatel po dálném východě.