Jana Písaříková a Ondřej Chrobák: Počítač: nástroj nebo tvůrce?

O Valochovi, básníku vizuální konceptuální poezie, fotografické poezie a teoretiku umění, kurátoru výstav a vášnivém sběrateli výtvarných děl, jsme ve Vizitce mluvili s kurátory Moravské galerie v Brně Janou Písaříkovou a Ondřejem Chrobákem.

Mladý pár kunsthistoriků si inspirativního tvůrce duchovně adoptoval. Přestože se k jeho dílu dostali spíš náhodou, vztah profesní se nyní již prolíná s osobním. Pro Jiřího Valocha, který často pobývá v psychiatrické léčebně, jsou důležitým pojítkem s okolním světem.

„Valoch měl už od šedesátých let svůj rukopis, který se příliš neměnil, což ukazuje na jeho  vyzrálost,“ řekla ve Vizitce Jana Písaříková o Valochově hlavní profesi kurátora. Svým způsobem Valoch v rámci Evropy přispěl k novému obsahu kurátorství, které už se nemělo omezovat na psaní doslovů do katalogů, ale má být svébytným nosníkem mezi autorem a dílem.

Jiří Adámek: Hra na uši

• Upravit
• Smazat

Slova, věty a tvrzení namísto postav, jejich řetězení, rozvíjení i vzájemné popírání místo děje. Zvukově-hudební meditace, při které se doporučuje nechat uši otevřené. Poslechněte si kompozici inspirovanou dílem brněnského konceptualisty Jiřího Valocha.

Za start Valochovy kariéry kurátora lze považovat výstavu, kterou v magickém roce 1968 uspořádal v brněnském Domě umění, a která se věnovala počítačové grafice. „Šlo vůbec o první výstavu tohoto druhu ve východní Evropě a možná tak čtvrtou, pátou v Evropě,“ popsal Ondřej Chrobák okamžik, kdy Jiří Valoch poprvé překročil hranice regionu - tedy Brna, ve kterém celý život tvořil, aby se stal i postavou knihy Pavla Řezníčka Hvězdy kvelbu. „Tehdy se řešilo, jestli umění může vznikat jinak, než ryze subjektivním přístupem, třeba skrze básnické múzy, jestli je počítač jen nástroj nebo může být i tvůrce,“ dodal Chrobák. 

Valocha by nemělo smysl představovat úzce jen jako historika uměni, vynechat jeho dílo básnické, které pro něj bylo cestou k postupu do dalších vrstev tvorby. „Měl vždy zázemí ve vizuální poezii, ale jsou to intermedia, kde do hry vstupuje hudba,“ vysvětlil kurátor Ondřej Chrobák. Těžiště jeho činnosti je v práci se slovem, které nese sémantický význam vzbuzující představy a asociace.  „Jeho poezie rezignovala na význam, zabývala se slovem jako čistým znakem, který pak následně tvoří nový význam“ doplnila kurátorka Jana Písaříková.