Per Olov Enquist: Jiný život

Byl podzim roku 1989 a na švédském velvyslanectví v Praze se konal seminář zakázaných a polozakázaných českých spisovatelů, jejich švédských (nezakázaných) kolegů, českých skandinavistů a švédských bohemistů. Do toho přišel 17. listopad, v jehož důsledku se leccos změnilo, v neposlední řadě program semináře. Účastníci měli například v Divadle E.F. Buriana shlédnout představení hry Augusta Strindberga, jelikož však divadla stávkovala, představení odpadlo a místo něj se konala diskuse o stávající politické situaci.

Jeden ze švédských hostů, prozaik a dramatik Per Olov Enquist, měl ovšem kvůli poněkud skelnému pohledu a nestabilní chůzi problém s uvaděčem, který rezolutně prohlásil, že „ten pán“ nesmí dovnitř, a nechal se obměkčit, teprve když jsem ho (lživě) ubezpečil, že dotyčný není opilý, ale jen indisponovaný. Načež jsem spisovatele pro jistotu zavedl na prázdný balkon, kde na něj nebylo příliš vidět. Usnul, ale ne na dlouho. Po chvíli se totiž částečně probral, a začal se hlásit o slovo. Několikrát jsem mu zvednutou ruku stáhl, jednou jsem však nebyl dost rychlý, takže si ho moderátor všiml a nechal ho promluvit.

Když domluvil a vyjasnilo se, o koho vlastně jde, začalo divadlo tleskat a během několika minut se dostavila ředitelka s velkou kyticí, kterou se mu jako vzácnému hostu pokoušela poměrně neúspěšně předat. Až dodatečně jsem se dozvěděl, že Enquist tehdy balancoval na hranici života a smrti. Měl za sebou (neúspěšný) pobyt v protialkoholické léčebně, další ho čekaly a vše nasvědčovalo tomu, že nadějný literát je definitivně na dně a už nikdy nic nenapíše. Pak však nastal obrat…

Na to – na svůj dlouhý, navzdory řadě dílčích porážek nakonec přece jen vítězný zápas s alkoholem i na svůj zvláštní, lihovým oparem zahalený pobyt v sametově revoluční Praze – vzpomíná Enquist v memoárech Jiný život, které ve Švédsku hned po svém prvním vydání roku 2008 vzbudily mimořádnou pozornost a staly se skutečným bestsellerem (vyšly zde ve více než dvousettisícovém nákladu). Zdaleka ovšem nejen na to. Beletrizující metodou mapuje celý svůj život – od dětství v silně náboženském prostředí severošvédského venkova, přes studia v univerzitním městě Uppsale až po dlouhodobé pobyty v zahraničí: v Berlíně, Los Angeles, Paříži a Kodani. To vše na pozadí významných historických a politických událostí, jejichž byl očitým svědkem (protirasistický „pochod svobody“ na jihu Spojených států v polovině šedesátých let, revoluční vření v Západní Evropě roku 1968 a následné teroristické aktivity Frakce Rudé armády v Německu, vražda izraelských sportovců na mnichovské olympiádě v roce 1972 aj.).

SONY DSC |foto: Jan Ainali, Wikimedia Commons

K nejzajímavějším částem knihy patří pasáže, ve kterých autor popisuje svá setkání a spolupráci s různými osobnostmi kulturního a politického života jako Ingmar Bergman, Max von Sydow, Bibi Anderssonová, Peter Weiss či Olof Palme. Jeden z vrcholů představuje také líčení jeho osobních tragikomických zkušenosti se zkomercionalizovaným divadelním světem newyorské Broadwaye.

Desetidílnou četbu na pokračování připravil z vlastního překladu Zbyněk Černík. V režii Ivana Chrze účinkuje Rostislav Novák. Pořad provázejí improvizace basklarinetisty Petra Valáška.