Oldřich Daněk: Dialog v předvečer soudu. Le Breux a Šmeral, nebo Höger s Brouskem? Porovnejte dvojí nastudování neprávem zapomenuté hry

Až jako čtyřicetiletý si dramatik a filmový scenárista Oldřich Daněk (1927–2000) vyzkoušel také žánr rozhlasové hry. V roce 1966 obeslal autorskou soutěž Československého rozhlasu textem Dialog v předvečer soudu a získal za něj hlavní cenu. Hru nastudoval ještě v témže roce režisér Jiří Roll a premiéra se vysílala na Nový rok 1967. Dočkala se kladných ohlasů, soudě podle recenze v Divadelních novinách: pochvalu sklidili oba hlavní představitelé – Felix le Breux za roli chirurga stíhaného pro překročení lékařských pravomocí a Vladimír Šmeral jako prokurátor, který má proti lékaři druhý den stanout před soudem.

…líbila se mi na té práci její prostota, nutící člověka, aby pracoval bez příkras a ozdob, nutící k soustředění na to jediné a hlavní – na člověka, na myšlenku. A tak můj příběh zvolna opouštěl všelijaké ječení brzd a interwievy s pozůstalými – a zůstal vlastně jen dialogem mezi dvěma lidmi, chirurgem a prokurátorem, zůstal v jednom pokoji s dvěma chytrými lidmi, jež okolnosti a jejich vlastní poctivost přivedla do konfliktu, v němž není smíření. … nechci tvrdit, že možnost krystalické čistoty příběhu je ten hlavní půvab rozhlasové hry. Chtěl jsem jenom říct, že mne samotného na dialogu v předvečer soudu těšilo právě tohle.
Oldřich Daněk o své první zkušenosti s psaním pro rozhlas

Ale než se rok s rokem sešel, režisér se k textu vrátil a natočil ho znovu, v novém obsazení. Doktora si tentokrát zahrál Karel Höger a jeho žalobce Otakar Brousek starší. Mezi oběma inscenacemi není žádný podstatný rozdíl s výjimkou začátku: druhá inscenace začíná asi minutovou zvukovou kulisou probíhajícího zákroku na operačním sále. Pak už se v obou případech ocitáme na lékařském pokoji, kde se spolu oba muži vedou rozhovor točící se kolem sporného případu transplantace a etiky lékařského povolání.

Jak je možné, že v rozmezí jednoho roku vznikly v rozhlase dvě verze téže hry, se v dobových materiálech nedočteme. Jisté vysvětlení dává poznámka v materiálech k mladší inscenaci – Prix Italia. Nové nastudování tedy nejspíš vzniklo pro festivalové účely.

Z vysílání a povědomí posluchačů každopádně novější verze svou starší předchůdkyni zcela vytlačila. S dobovým odstupem můžeme říct, že neprávem. Méně rozhlasově věhlasní herci (jestliže ne tehdy, tak dnes určitě) Felix le Breux a Vladimír Šmeral za Karlem Högrem a Otakarem Brouskem nijak nezaostávají. Naopak, pro někoho mohou být jejich neokázalé výkony, ve kterých jakoby se oba herci vědomě vzdávali vnějškové intonační a konverzační ekvilibristiky, nakonec pro Daňkův text paradoxně přínosnější.

Která inscenace se vám osobně líbila víc? Hlasujte v anketě na vltavském facebooku.