Okupace nám překazila líbánky, vzpomíná Karel Lánský, vedoucí protiokupačního vysílání rozhlasu

20. srpen 2018
Srpen 1968 před budovou Českého rozhlasu (Vinohradská 12)

Jedním z těch, kteří během kritických dní v Srpnu 68 pomáhali udržet svobodné vysílání Československého rozhlasu, byl Karel Lánský. Tehdejší ústřední ředitel rozhlasu Zdeněk Hejzlar ho pověřil vedením protiokupačního vysílání, protože sám se musel coby delegát zúčastnit zasedání XIV. sjezdu KSČ.

Karel Lánský - v roce 1961 a 1970 vyloučený z KSČ a pozdější signatář Charty 77 - vedl v letech 1968 a 1970 vnitropolitickou rubriku. Letos ho poslanci na podnět Českého rozhlasu navrhli na Řád bílého lva. Nejvyšší státní vyznamenání by mohl dostat 28. října. Čtyřiadevadesátiletý Karel Lánský stále bydlí nedaleko vinohradské rozhlasové budovy, v bytě, který se stal v Srpnu 68 náhradní rozhlasovou ředitelnou.

Československý rozhlas během okupace v roce 1968

Telefon v bytě Karla Lánského zazvonil 20. srpna před jedenáctou večer. Šéfredaktor politického zpravodajství Jiří Kmoch mu zavolal, že vojska zemí Varšavské smlouvy překročila československé hranice. Definitivně se tak potvrdilo to, co mu prý kolega Jiří Kmoch řekl už o několik dní dříve. „Jirka Kmoch byl v té době v Moskvě a dal nám zprávu, že mu jeho kolega, sovětský vedoucí vnitropolitické debaty moskevského rozhlasu, že nás Rusové obsadí, ale i s tím, že tomu nevěří.“

Jak Karel Lánský dodnes vzpomíná, okupace pro něj byla obrovským zklamáním. „Já jsem miloval socialismus. Jsem z poloproletářské rodiny a zažil jsem hodně bídy. Byl to den D, který se vyznačuje tím, že pro mě socialismus skončil na věčné časy – tedy na ty, které ještě budu žít.“

Novotný, Dyk a Krobot v rolích statečných techniků, kteří v srpnu 1968 udrželi svobodné vysílání

Srpnové události v pražských ulicích - Václavské náměstí

Během srpnové okupace roku 1968 sehrál Československý rozhlas zcela zásadní roli - několik dní dokázal udržet svobodné vysílání. A to jen díky technikům, kteří mimo hlavní vinohradskou budovu zřídili několik improvizovaných pracovišť.

Úterý 20. srpna byl Karel Lánský s manželkou v kině, promítalo se od šesti. Obě jejich děti byly pryč, jedno v Pardubicích, druhé na Klínovci. A zamilovaní manželé se těšili na čas, který budou mít jen pro sebe. „Překazili nám líbánky. Za těch 60 let let, co jsme spolu, jsme byli asi třikrát v kině. A tenkrát to bylo podruhé. Nedožili jsme v líbánkách ani jednadvacátého.“

On sám strávil v budově rozhlasu celou noc i následující den 21. srpna, kdy byla budova obsazena vojáky. Rozhlasoví technici proměnili pracoviště v několika částech Prahy v náhradní studia, odkud se vysílalo několik dní. Karel Lánský vyrazil do budovy rozhlasu i 22. srpna. V knize Rozhlas proti tankům, kterou napsal s Jiřím Dienstbierem, vzpomínal: „Dopoledne se však vystřídala okupační posádka, nastoupili podstatně ostřejší hoši a začali budovu vylidňovat." Po vyhoštění z hlavní budovy zvolil pro operativní řízení svůj byt u nedalekého náměstí Míru...