Zemřel Karel Lánský. Okupace nám překazila líbánky, vzpomínal vedoucí protiokupačního vysílání rozhlasu
Byl jedním z těch, kteří během kritických dní v Srpnu 68 pomáhali udržet svobodné vysílání Československého rozhlasu a spolu s dalšími kolegy v něm pokračoval navzdory okupantům i českým kolaborantům. Karel Lánský zemřel v pátek 25. ledna 2019.
Loni v říjnu převzal z rukou prezidenta Miloše Zemana Řád Bílého lva. Nejvyšší státní vyznamenání okomentoval slovy, že se jedná především o pocit, že v práci nebyl zbytečný, protože v roce 1968 to nebyly jenom líbánky. Přitom právě ty mu okupace málem překazila, jak vzpomínal Karel Lánský v rozhovoru pro Mozaiku loni v srpnu. Vedením protiokupačního vysílání pověřil Karla Lánského. Vedoucího vnitropolitické rubriky, tehdejší ústřední ředitel rozhlasu Zdeněk Hejzlar, protože sám se musel coby delegát zúčastnit zasedání XIV. sjezdu KSČ.
Telefon v bytě Karla Lánského zazvonil 20. srpna před jedenáctou večer. Šéfredaktor politického zpravodajství Jiří Kmoch mu zavolal, že vojska zemí Varšavské smlouvy překročila československé hranice. Definitivně se tak potvrdilo to, co mu prý kolega Jiří Kmoch řekl už o několik dní dříve. „Jirka Kmoch byl v té době v Moskvě a dal nám zprávu, že mu jeho kolega, sovětský vedoucí vnitropolitické debaty moskevského rozhlasu, že nás Rusové obsadí, ale i s tím, že tomu nevěří.“
Jak Karel Lánský vzpomínal, okupace pro něj byla obrovským zklamáním. „Já jsem miloval socialismus. Jsem z poloproletářské rodiny a zažil jsem hodně bídy. Byl to den D, který se vyznačuje tím, že pro mě socialismus skončil na věčné časy – tedy na ty, které ještě budu žít.“
V úterý 20. srpna 1968 byl Karel Lánský s manželkou v kině, promítalo se od šesti. Obě jejich děti byly pryč, jedno v Pardubicích, druhé na Klínovci. A zamilovaní manželé se těšili na čas, který budou mít jen pro sebe. „Překazili nám líbánky. Za těch 60 let let, co jsme spolu, jsme byli asi třikrát v kině. A tenkrát to bylo podruhé. Nedožili jsme v líbánkách ani jednadvacátého.“
Novotný, Dyk a Krobot v rolích statečných techniků, kteří v srpnu 1968 udrželi svobodné vysílání
Během srpnové okupace roku 1968 sehrál Československý rozhlas zcela zásadní roli - několik dní dokázal udržet svobodné vysílání. A to jen díky technikům, kteří mimo hlavní vinohradskou budovu zřídili několik improvizovaných pracovišť.
On sám strávil v budově rozhlasu celou noc i následující den 21. srpna, kdy byla budova obsazena vojáky. Rozhlasoví technici proměnili pracoviště v několika částech Prahy v náhradní studia, odkud se vysílalo několik dní. Karel Lánský vyrazil do budovy rozhlasu i 22. srpna. V knize Rozhlas proti tankům, kterou napsal s Jiřím Dienstbierem, vzpomínal: „Dopoledne se však vystřídala okupační posádka, nastoupili podstatně ostřejší hoši a začali budovu vylidňovat." Po vyhoštění z hlavní budovy zvolil pro operativní řízení svůj byt u nedalekého náměstí Míru...
