Odložte otřepané představy o severském jazzu. Hudba Verneriho Pohjoly v Sedmém nebi Jaromíra Honzáka

Verneri Pohjola se narodil do finské hudební dynastie, takže byl pro hudební dráhu předurčen. Jeho děd Ensti Pohjola byl uznávaným amatérským dirigentem a violoncellistou. Otec, Pekka Pohjola, se proslavil v 70. letech hraním s finskou progresivní skupinou Wigwam a vedením vlastních skupin na scéně progresivního rocku a jazzu. Verneri se poprvé prosadil jako vůdce Ilmiliekki Quartetu, kapely, která získala řadu ocenění včetně prestižní ceny Teosto za originální kompozici. Pohjola získal záhy status vycházející hvězdy na finské scéně, když v roce 2004 na Jazzovém festivalu v Pori získal cenu Hudebník roku.

Jazzoví kritici považují Verneriho Pohjolu za progresivního a jednoho z nejvíce vzrušujících a originálních umělců své generace. Oceňují jeho osobitý tón s hluboce působící čistotou a lyričností. Jeho vysoce melodická improvizace je doplněna osobitými kompozicemi vyznačujícími se nápaditými tématy, které se vyhýbají jakékoli otřepané představě „severského jazzu“.