O zlatých loktech nebo O ustavičných přáních. Pohádky francouzského spisovatele Henriho Pourrata

V devadesátých letech 20. století se překládání Pourratových próz ujal člověk nad jiné povolaný: Jiří Reynek. Příběhy z kraje, „kde se pro vítr už lidé ani nečešou“, mu učarovaly už v dětství: „Pourratův svět nám otevřela maminka, básnířka z Francie Suzanne Renaud. Po dlouhou řadu let – ale to už byla léta dospělosti – bylo mým snem přeložit něco z Henriho Pourrata – snem těžko uskutečnitelným. (...) Přes všecky těžkosti jsem se nakonec do překládání pustil. Věc byla nesnadnější, než jsem očekával, a nejednou jsem se musel navždy rozloučit s obraty, jež se nejpěkněji mihotaly. Je téměř nemožné nalézt jazyk, který by věrně odrážel ojedinělý jazyk Pourratův, který si beze zbytku osvojil všechny odstíny archaického vyjadřování netknutého venkova jeho mládí.“

O zlatých loktech

Vlastní otec ji prodal za pytlík tolarů samotnému ďáblovi. Co si má chudák holka počít? Jenom její víra ji ochrání před temnými silami a po trnité cestě dovede ke štěstí.

Pohádka je ze souboru O půlpánovi a jiné příhody.

O ustavičných přáních a O Majce, Maruše a maceše  

Dobrosrdečná chytralinka má hlavu plnou přání. A když v lese potká kouzelnou babičku, která jí nabídne za každý její vlas jedno přání splnit, neváhá ani chvilinku. Jenže ouha, každá pohádková nabídka má svůj háček...

Majka z druhé pohádky má stejně jako Popelka problémy se zlou macechou a její dcerou. Z nesnází jí ale pomůže mluvící fenka, kterou dostane od kouzelné babičky.

Obě pohádky jsou ze souboru O Píšťalce a jiné příhody.

O čarodějnici a jejích třech dcerách

Jedna měla jen jedno oko, druhá zase oči tři a obě byly po matce lstivé jako lišky a zlé jak opice. Třetí měla oči jako každý jiný a neznala úskok ani zlobu. Od svých zlých sester a matky za to ale musela snášet jen samé ústrky a ponižování...

Pohádka je ze souboru O řeřavých očích a jiné příběhy.