O básních a ctnostech králů

Cyklus o ctnostech ve středověké literatuře vysíláme od 2. května po celý měsíc každý všední den v 15:20 s reprízou ve 22:45 a další den v 5:35.

Všechny díly pořadu naleznete v iRadiu.

Člověk není žádná dokonalá srostlina beze švů, naše osobnost se láme do temných záhybů nevědomí. Však nám také středověká literatura neustále staví před oči spáry a nespojitost v člověku. Mezera mezi křehkou nádobou těla a duší schopnou povznést se až k Božímu duchu představuje zároveň rozdíl mezi silami, které v člověku působí. Zatímco v těle proudí a vaří se základní šťávy, na straně duše nacházíme nejrůznější ctnosti a neřesti.

Je v zájmu každého křesťanského vladaře jevit se co nejctnostnějším. On je totiž hlavou království, v něm sídlí duše ideálního těla státu, jehož údy jsou ostatní stavy. Málokterý z českých panovníků si byl tak vědom důležitosti obrazů a nejrůznějších symbolů jako právě Karel IV. Proto v karlovském cyklu esejů o básních pohlédneme na středověkou poezii především skrze ctnosti jako základ dobré vlády.

Z několika možných soustav ctností jsme vybrali čtyři ctnosti kardinální čili stěžejní – statečnost (latinsky fortitudo), moudrost (sapientia), uměřenost (temperantia) a spravedlnost (iustitia). Tato čtveřice doplňuje víru, naději a lásku, trojici ctností božských, vydestilovaných z novozákonních listů apoštola Pavla. Čtyři světové strany vymezují svět, čtyři lidské ctnosti tvoří oporu lidské společnosti. I proto se zrcadlí v literatuře všeho druhu, nejenom v té středověké.

Při průzkumu ctnosti statečnosti si připomeneme středověkou západní nostalgii po římské říši, jak ji prožívá Francesco Petrarca, nezamlčíme utrpení Židů při pogromech za Karlovy vlády a dostaneme se až k vynalézaní národního těla v Královédvorském rukopise. Moudrost nás povede od snových obrazů a vizí nebeských mocností, k moudrosti milostné poezie i zvířecích rad v satiře Smila Flašky z Pardubic a dál až k mnoha talentům moderního portugalského básníka Fernanda Pessoy.

Z hlediska uměřenosti budeme hovořit o milostných vězeních těla i mysli, do kterých upadají hrdinové dvorských románů, o středověkém řádu světa i o velice neuměřených sonetech irského jezuity Hopkinse, který žil v 19. století. Poslední a pro panovníka nanejvýš důležitá ctnost spravedlnost přinese obrazy nejrůznějších soudů, včetně toho Posledního v Sibylliných proroctvích. Od textu úplně nejstarší česky psané středověké básně, takzvané Ostrovské písně, k níž neznáme melodii, přes básně o svaté Kateřině, kterou císař Karel IV. obzvláště měl v úctě, až k textům britského socialisty konce 19. století Williama Morrise o královně Giunevře. Poslední část týdenního cyklu vždy hledá odkazy středověkého pojetí ctností v romantismu či moderně: nebudeme tedy poslouchat jen samé staré texty. Karlovský cyklus zamyšlení nad básněmi, který tentokrát vzniká pod záštitou Ústavu pro českou literaturu AV ČR, ukazuje, jak pestrá a zajímavá může stará poezie být.