Nutrie jako známka punku nebo dokonalý kompromis s režimem? O nové knize Marka Tomana
Na porevoluční vývoj společnosti se můžeme dívat z různých perspektiv. Spisovatel Marek Toman si za své hrdiny volí nutrie. Novou knihu doprovází koláže Jitky Kopejtkové.
Marek Toman si ve svém nejnovějším textu pohrává s revolučními hesly a politickými slogany 90. let, jako bylo třeba klausovské nemít zpětné zrcátko větší, než čelní sklo. „Na mě to tehdy působilo jako hrůzostrašná ukázka jakéhosi politického básnictví. Zapůsobilo to na mě jako absurdní humor, byť tehdy to znamenalo, že se nesmíme nechat spoutat minulostí, musíme rychle vpřed. Když jsem pak psal tenhle text, automaticky se mi to vynořilo z paměti,“ komentuje v ArtCafé autor několika románů a knih pro děti oceněný Zlatou stuhou a cenou Nadace ČLF.
Punkové zvíře normalizace
Podle redaktorky a překladatelky Jitky Hanušové vznikl nápad na knihu o nutriích po zhlédnutí pořadu České televize, v němž literární teoretik a historik Petr A. Bílek spojuje chov nutrií v 70. a 80. letech s kulturními fenomény jako je nástup punku.
Marek Toman mu na dálku ve vltavském vysílání oponuje a chov nutrií označuje za dokonalý kompromis s režimem a snahu si přilepšit.
Příběh o rodince nutrií, která se snaží vyrovnat s porevolučními proměnami společnosti, je podle autora Marka Tomana spíš určená dospělým. „Nutrie jsou kniha, kde dětští hrdinové vypráví dospělý příběh. Je to příběh o morálce, hodnotách o tom, co se stalo se společností od roku 1989.“
Dobrý street art a graffiti je způsob komunikace umělců s městem.
Jitka Kopejtková
Knihu doprovázejí koláže fotografky Jitky Kopejtková, která kromě nich vytváří také dekoláže, do veřejného prostoru umisťuje své asambláže a více než 20 let fotografuje v různých městech po světě strhané plakáty. Tentokrát se nechala inspirovat estetikou 90. let. Motivuje ji snaha přivést galerii na ulici a naopak. Ve street artu vidí možnost vyjádřit politický názor, ale i smutek nebo radost, zároveň ale zdůrazňuje respekt nejen k architektuře, ale i přírodním materiálům.
Výtvarnice, která někdy bývá řazena k vlně tzv. new street artu, má za sebou řadu výstav doma i v zahraničí. V současnosti najdete její práce spíš v berlínských ulicích než těch pražských. Zároveň přednáší o street artu coby lektorka Muzea hlavního města Prahy a pořádá tematické procházky.
Proč Marek Toman volí ve svých dílech neobvyklé vypravěče jako je oživlá socha nebo pražský palác? Jaká byla z jeho pohledu literatura raných 90. let a jak se tato doba promítla do jeho staršího románu Frajer? A co Jitka Kopejtkové objevuje na strhaných plakátech? Poslechněte si celé ArtCafé včetně rozhovoru naší spolupracovnice Andrey Makýšové Volárové s Ondrejem Sokolem nominovaným na slovenskou literární Cenu René, kterou udělují studenti slovenských gymnázií. Hudební dramaturg Petr Dorůžka se ohlédl za hudebním veletrhem a festivalem Womex.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha. O tragickém míjení povah, srdcí i nenaplněných snů
-
Gustave Flaubert: Bouvard a Pécuchet. Rozhlasová premiéra příhod dvou pařížských písařů
-
David Lynch, Kristine McKennová: Místo snění. Výběr z knihy o životě a díle geniálního režiséra
-
Benzína Dehtov. Ondřej Vetchý a Václav Neužil v Pýchově černé komedii o životě hrou a hře o život
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.