Nové knihy

02175413.jpeg
02175413.jpeg
0:00
/
0:00

Přívalem Nových knih se opět probíral Jan Nejedlý.

Nakladatelství Host vydalo román Hra o manželství z pera amerického spisovatele Jeffreyho Eugenidese. Obsáhlá próza s námětem milostného trojúhelníku se hlásí k tradičnímu vypravěčství, které staví proti výbojům postmoderny. Ústřední postava, studentka anglistiky Madeleine, má slabost pro viktoriánské romány, jaké psala Jane Austenová či sestry Brontëovy. V 80. letech minulého století, kdy se příběh odehrává, však byly na univerzitách v kurzu sémiotika a dekonstrukce. „Madeleine měla pocit, že většina teoretiků sémiotiky byla v dětství neoblíbená, šikanovaná nebo přehlížená. A že svůj přetrvávající hněv zaměřili proti literatuře,“ píše autor a potutelně dodává: „Madeleininy milostné problémy začaly v době, kdy četla francouzské teoretiky dekonstruující už samotný pojem láska.“ Ctitelka viktoriánských milostných dramat se následně ocitne mezi dvěma muži, kteří o ni usilují. Ten, s nímž nakonec spojí svůj život, začne trpět nevyzpytatelnou chorobou, zatímco druhý osudový muž prchá před západní civilizací do Indie. Je nabíledni, že se cesty této trojice po čase opět střetnou, neboť hrdinka jako by žila v srdci viktoriánského románu. Poučena nenáviděnou sémiotikou však svou situaci reflektuje a ironicky komentuje, stejně jako autor, který tak vlastně polemizuje s postmodernou mírně postmoderními metodami. Knihu přeložila Martina Neradová.

Z dalších novinek připomeňme např. povídkovou sbírku Lajkána prozaika Michala Kočího. Jde o jakési bilancování třicátníka, který „chtěl poznat všechnu filozofii vesmíru, ale roztěkaně sáhnul po jiné knížce a naučil se místo toho marketing“. Autor se vrací do dětství v čase socialismu, ke klíčovým přijímacím rituálům života. Při vědomí toho, že na nebesích není žádný Bůh, jak zvěstoval po příletu z kosmu Gagarin, je i jeho generace nucena vyrovnat se především s tímto životem pozemským. Knihu vydalo nakladatelství Whoosh Industries.

Nakladatelství H + H připravilo soubor esejů básníka a filozofa Jana Suka. Jde o kritická zamyšlení nad přítomností západní civilizace, nalézající se podle autora v „čase nad propastí“. Proč nás existenčně ohrožuje státní aparát? Proč žijeme uprostřed virtuality, která nás pohlcuje? Proč je domnělým vrcholem současného umění žralok naložený do formaldehydu a proč se supermoderní gril vydává na billboardu za „svatý grál“? Odpovědi nalezne čtenář ve svazku nazvaném Jména v soumraku času.

Na konec jsem si nechal publikaci Odposlechy aneb Já na bráchu, v níž rozmlouvá Jiří Suchý se svým mladším sourozencem Ondřejem. Řeč je nejen o komice a oblíbených komicích, ale třeba i o tom, že humor dnes není tolik v módě, jako býval kdysi, a že současná mládež se údajně bere příliš vážně. Upřímná rekapitulace, v níž zejména Jiří nevynechává ani své profesní nezdary či zklamání, končí vzpomínkami na svérázného otce Jášu, který mj. tvrdil: „Chci si něco užít, dokud jsem ještě starej!“ Knihu vydalo nakladatelství Ikar.