Nová perla. Alternativní národní galerie vystavuje neoficiální kulturu v site-specific kontextu

„V současné společnosti probíhá normalizace, nahota je dnes mnohem větší problém než například xenofobie a rasová nenávist,“ říká Ivan Mečl, zakladatel a provozovatel kulturního prostoru Nová perla.

V budově bývalé papírny už třetím rokem bydlí i pracuje. Pořádá výstavy, divadelní představení, filmové projekce, ale třeba i Festival nahých forem, během něhož na dějiště performancí umělců bez oděvu už dvakrát dorazila policie.

V ArtCafé se Ivan Mečl sešel se svými přáteli a uměleckými souputníky. Miloš Vojtěchovský je pedagog, publicista v oblasti elektronických médií, hudby a komunikačních systémů, občasný kurátor, který v devadesátých letech organizoval kulturní dění v bývalém klášteře Plasy.

Druhým hostem byl Tomáš Žižka, scénograf, performer, muzikant a pedagog na KALD DAMU. Všechny tři spojuje zkušenost se site-specific projekty, ale především to, že se celý život vyhýbají tvorbě v rámci uměleckých institucí.

Co jim takový postoj přináší a co je úkolem umělce tvořícího v umělecké alternativě, shrnuje Miloš Vojtěchovský inspirovaný Foucaultovou teorií heterotopie: „Jde o boj o časoprostor, který není v zajetí normálního provozu, v zajetí vteřin a funkcionality, které každý systém ovládají.“ Jako místo, ve kterém si lze od takového systému oddechnout vidí právě Novou perlu.

Všichni tři se shodují také na tom, že od devadesátých let ubylo dobrodruhů ochotných se na alternativní umělecké činnosti podílet, hledat nové směry, žít v relativním nepohodlí prostorů původně určených jinému než uměleckému provozu.

Součástí vranské Nové perly je také Mečlovo nakladatelství Divus (pobočky má v Praze, Londýně a Berlíně), které kromě uměleckých odborných publikací a beletrie vydává a na vlastních strojích tiskne časopis Umělec.

Do současné předvolební nálady aktuálně přispívá novinkou kmenového autora Divusu Miloslava Vojtíška (alias S.d.Ch.) Volební manuál aneb Poslední husička – návod, jak rozumět politikovi formou konverzačního dramatu. „Jde o momentálně nejhlubší sondu do mnohovrstevnaté duše politika, v tomto případě nadpolitika zarathustrovského typu.“