Havel světový. Český dramatik a prezident očima zahraničních tvůrců
Říká se, že doma není nikdo prorokem. Platí to i pro Václava Havla v roce jeho nedožitých devadesátin? U nás o něm stále vedeme nekonečné hospodské i politické debaty. Ale jak ho vnímají za hranicemi? Jak vidí dramatika, esejistu a prezidenta umělci, kteří neřeší náš malý český rybník? Lucie Němečková oslovila pětici výrazných zahraničních tvůrců z různých generací a kontinentů, pro které je Havel vším, jen ne zaprášeným portrétem na zdi.
Nad tím, proč je Havlův pohled na svět stále přitažlivý a tolik potřebný, se zamýšlejí:
Frédéric Poty (Francie) – Divadelní herec, režisér a manažer, umělecký šéf divadla La Manufacture a naše „havlovská spojka“ v Avignonu.
Viktor Kyrylov (Ukrajina) – Herec a čerstvý laureát Ceny Václava Havla, který v jeho slovech nachází sílu pro dnešní těžké časy.
Azadeh Kangarani (Írán) – Herečka a režisérka, pro niž je Havlovo „žít v pravdě“ zatraceně aktuálním návodem k přežití v současném světě.
Patrick Jude Oteh (Nigérie) – Umělecký šéf Jos Repertory Theatre, který dokazuje, že Havlovy absurdní hry dokonale fungují i pod africkým sluncem.
Dominique Houdart (Francie) – Legendární loutkář a režisér, muž, který během Pražského jara pašoval do Francie hru Vyrozumění. Dnes postrádá Havlovu osobnost a myšlenky jako štít proti novodobým totalitám.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Vladimir Nabokov: Lolita. Za hranou lásky
-
August Strindberg: Věřitelé. Někdy si lidé dluží víc než peníze a každý vztah má své věřitele
-
Robert Ranke Graves: Já, Claudius. Kulhavý, koktavý, podceňovaný. Jak se z outsidera stal císař?
-
Hermann Broch: Vyprávění služky Zerlíny. Nina Divíšková v příběhu lásky, žárlivosti a pomsty
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.