Peter Altenberg: Minutové romány a ještě něco navíc. Mozaika příběhů z počátku minulého století

Rakouský prozaik Peter Altenberg (1859–1919) se jako syn zámožného obchodníka mohl svobodně oddávat nevázanému životu. Byl to typický představitel rakouské bohémy přelomu 19. a 20. století. Hustý mroží knír, proužkovaný havelok, sandály a tlustá šála kolem krku z něj ve vídeňských ulicích činily nepřehlédnutelnou postavu.

Altenberg byl vášnivým návštěvníkem nočních podniků a kaváren. Nejčastěji se svými přáteli, mezi které patřili zejména novinář Karl Kraus a architekt Adolf Loos, sedávali ve vídeňské kavárně Central. To byl Altenbergův druhý domov, chodila mu tam dokonce i pošta. Pokud do kavárny Central zavítáte dnes, můžete tu u jednoho ze stolků vidět sochu sedícího Petera Altenberga v životní velikosti.

Altenberg měl dvě velké lásky – ženy a Vídeň. A obojí se neustále prolíná téměř všemi jeho texty, protože není nic z jeho života, co by se více či méně neodrazilo v jeho díle.

Minutové romány (1–4)

Altenbergovy vtipné, ironické i melancholické črty vynikají jemností stylu a mistrnou pointou. Píše o chvilkových zážitcích, náhodných setkáních, do krátkého příběhu rozvíjí aforismy inspirované jediným nasvíceným okamžikem.

Píše o ženách (nekonečné téma úvah a tužeb), postřehy o vídeňské společnosti a vůbec o životě v této metropoli, v jejím centru i na periferii, vzpomíná na své literární začátky, na své blízké, na dětství.

Sanatorium pro nervově choré

Další hrst Minutových románů natočených v ostravském studiu Českého rozhlasu kromě jiných znovu připomíná i Altenbergův vlastní životopis. Život byl pro něj tragikomedií, v níž bolest zastíral rozjařeností a s trpkou ironií prezentoval na odiv stavěný sentiment.