„Lidé neříkají: znám vaši Prahu. Říkají: znám vašeho Kunderu nebo Haška.“ Česká literatura míří přes Frankfurt do světa

K čemu je prezentace na literárních veletrzích dobrá a jaký dopad může na literaturu dané země mít? To byla první otázka mířená na organizátory českého hostování: „Dopadů je velmi mnoho. Literatura je mimo jiné kulturní diplomacie. Když někam přijedete, lidé neříkají – znám vaší Prahu nebo Brno, říkají - znám vašeho Kunderu, Klímu nebo Haška. Taková stopa je velmi důležitá, protože se jí stáváme součástí kulturního prostoru Evropy a světa. A knižní veletrhy jako Frankfurt mají potenciál přivést do tohoto konvolutu autorů další, nová jména. Frankfurt je zároveň nejvýznamnější obchodní podnik v knižním průmyslu. Tím, že tam budeme, získáváme pozornost světových nakladatelů, kteří projevují zájem o další překlady. První krok je tedy získat stabilní pozici v německém regionu a druhý prostřednictvím Frankfurtu překročit tuto hranici směrem ke světu,“ vysvětluje Tomáš Kubíček.

Jako příklad s pozitivním dopadem uvádí čestné hostování ČR na veletrhu v Lipsku v roce 2019, které se podle Kubíčka významně propsalo hlavně do zvýšeného počtu překladů českých textů do cizích jazyků: „Když jsme přišli do Lipska, tak v německém prostoru vycházelo pět až šest překladů českých knih ročně. V průběhu příprav vyšlo sedmdesát nových titulů a byla domluvená práva na další. Bohužel pak přišel covid a s ním propad, dnes se ale díky Frankfurtu dostáváme zpátky do hry a jsme na číslech, s nimiž jsme počítali v Lipsku.“

Vyjet na veletrh a mít možnost setkat se se zahraničním publikem i profesionály považuje za nedocenitelnou příležitost také spisovatelka Iva Procházková, která má s prezentacemi nejen v Německu bohatou zkušenost, v Lipsku byla před sedmi lety dokonce I ambasadorkou sekce české dětské literatury: „Význam účasti na veletrzích je pro autory nezastupitelný. V publiku sedí literární agenti, nakladatelé, překladatelé, což mi mnohokrát přineslo nové překlady i zvýšení počtu prodaných výtisků.“

Na otázku, jaký společenský status má v německojazyčných zemích literatura, a jak odlišně tam v porovnání s Českem vnímají její význam a hodnotu, dodala: „Řekla bych, že německá literatura má delší tradici a také širší prostor. Literaturu také mají více institucionalizovanou, takže je ve veřejném prostoru mnohem více přítomná. Mají tak i více programů pro autory, více stipendií, mezinárodních rezidencí, více literárních cen. To vše přispívá k tomu, že literatura hraje větší roli. Mnozí moji německojazyční kolegové, přestože nepíší víc než já a jejich obliba u čtenářů je podobná, se mohou literaturou uživit, což je u nás spíše vzácný jev.“

Mix, na němž lze stavět: společná témata i individuální hlas

Najít efektivní způsob, jak světu představit literaturu malé země s malým jazykem není podle organizátorů jednoduchý úkol, je potřeba dobře vyhmátnout potenciál, který podle Kubíčka leží v případě české literatury v kombinaci silné tradice i hlasů současné generace: „Česká literatura se během 20. století pevně stala součástí té světové. Máme ale také velmi silnou nastupující generaci autorů, kteří už si zvykli vnímat sami sebe jako součást širšího, světového kontextu. Celá řada jejich knih má potenciál oslovit zahraniční čtenáře, protože na jednu stranu ukazují, že jsme součástí sdílených současných témat Evropy, zároveň ale chceme mít vlastní hlas, chceme se profilovat skrze vlastní témata. Nepodléháme dovozu zvenčí, ale prosazujeme si právo formulovat vlastní pohled na svět A tento mix je něco, na čem můžete stavět zájem o českou literaturu.“

Knižní veletrh ve Frankfurtu nad Mohanem|foto:Profimedia

Zkušenost totality a hlasy současných českých autorek

Podle Ivy Procházkové má Česká republika možnost nabídnout světu svou historickou zkušenost s totalitními režimy, velký potenciál ale vidí i v současné silné generaci píšících žen: „Při řadě svých vystoupení jsme si všimla, že hodně otázek je mířena na naší totalitní minulost. Ať už tehdy literatura byla zakazována, cenzurována, psána do šuplíku nebo vycházela v samizdatech, měli jsme výrazné autory, kteří tuto dobu reflektovali a zaznamenali. Je tady tedy zkušenost, kterou můžeme světu předat. A to má cenu, zvlášť v dnešní době, politicky nesmírně složité. A pak je tady rovina současnosti. V poslední době nastoupila velmi silná generace českých autorek, která se může měřit se světovým kontextem. Jejich témata jsou jiná než mojí generace, ale jsou to ta, která hýbají proměnami dnešní společnosti.“

Snížené dotace a bojkot Frankfurtu ze strany českých spisovatelů?

Kolem hostování ČR se předminulý týden strhla živá debata. V reakci na to, že MK sníží o 40 % grantové dotace na literární periodika a akce se řada českých spisovatelů nechala slyšet, že do Franfurtu nepojede. Jak se k tomu staví Moravská zemská knihovna a jak moc to do budoucna zamíchá kartami? „Je třeba říct, že jsme malá literatura, která bez dotací nepřežije. Pro zahraniční nakladatele je vydat překlad neznámého spisovatele velký finanční závazek. Proto je podpora nutná, jinak autoři nemají šanci se v obrovské konkurenci jiných literatur etablovat a zahnízdit. Frankfurt by měl znamenat, že podpora musí zůstat zachována, protože jinak bude celá podpora, kterou česká vláda do celé prezentace vkládá, znehodnocena,“ míní Tomáše Kubíček.

Jakou částkou česká vláda na prezentaci národní literatury ve Frankfurtu přispěla? A proč je důležité, aby před samotným hostováním probíhal rok české kultury? I to si poslechněte v záznamu rozhovoru.