Povídky Petra Borkovce, J. A. Pitínského, Dana Beka, Marie Škrdlíkové a dalších českých prozaiků

Břetislav Ditrych: Panorama, Malý okruh, Bílý pokoj  

Tři drobné prózy z povídkové knihy Volná sestava nahlíží do lidského stáří. Eliška z úvodního příběhu má ráda televizní pořad Panorama. Cestuje po republice s Českou televizí a viděná místa se jí spojují s jejími vlastními vzpomínkami. Malý okruh je slabá čtvrthodinka v okolních ulicích kolem domu, malá procházka se psem, při které se vypravěč setkává s několika kamarády, kteří jsou už stejně jako on v důchodu. Třetí příběh je autobiograficky laděný, v bílém nemocničním pokoji leží autorova maminka a bilancuje svůj život.

Sbírka povídek Volná sestava (2024) obsahuje šestnáct povídkových portrétů, obyčejných i neobyčejných životních osudů. V knižním vydání je doprovází fotografie Jindřicha Štreita.

Básník, autor literatury faktu a publicista Břetislav Ditrych (1942) je rodák z Polabí. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou a větší část života pracoval v projektovém ústavu. Jako publicista rád připomíná významné postavy naší historie, kultury a aviatiky.

Jan Antonín Pitínský: Zedník Jan Stín prohrává, Zvolání jména, V antice

Luhačovický zedník, náruživý tenista, trpí při zápase s nejmenovaným vesničanem. Nečekané setkání s matně známým člověkem. Antičtí borci nakupují v obchodním středisku Temperament. Tři drobné příběhy ze sbírky povídek Jana Antonína Pitínského Domácí potřeby oceněné Luxor Literou za prózu roku 2025. 

Jan Antonín Pitínský (1955) je básník, spisovatel, dramatik a divadelní režisér několikrát oceněný Cenou Alfréda Radoka. V poslední době se věnuje převážně prozaické tvorbě.  V nakladatelství Dauphin vyšla v roce 2023 textová feérie na pomezí hájemství poesie a prózy Bratří Biglinové na dvojskifu. Povídkový soubor Domácí potřeby vydalo v roce 2024 nakladatelství Větrné mlýny.

Dan Bek: Podivuhodný Mandarin

Vratislav Brabenec, básník, saxofonista a autor surrealisticko-existenciálně-spirituálních textů pro The Plastic People of the Universe, klíčová osobnost undergroundové scény, nebo chcete-li „symbol naší svobody a občanské odvahy“, je jednoho večera sám doma a má živý sen, ve kterém se mu zjeví podivuhodný Mandarin. Kdo je ten nezvaný host, který si ho dovoluje oslovovat „Pane Mravenec“ a který – jak se ukáže – ho přišel neúprosně konfrontovat s celým jeho bouřlivým, strastiplným životem: od narození v protektorátu, přes 50. léta s jeho politickými procesy, uvolněnou atmosférou 60. let a jeho světovou krizí, přes 70. léta s vykonstruovanými procesy, které v 80. letech uvrhly Brabence do kanadské emigrace, až po jeho návrat domů po Sametové revoluci. Kdo je ten tajemný návštěvník? Jeho druhé, mladší já, jeho přísnější alter ego? A co vlastně znamená prožít svůj život autenticky? Samé otázky. Kruciální otázky. 

Původní text Dana Beka vznikl přímo pro Vltavu, v hlavních rolích Honza Hájek, Vratislav Brabenec a jeho přízračný freejazzový saxofon. 

Marie Škrdlíková: Kopni do odkvetlých pampelišek  

Marii je jí šestnáct, bydlí na vesnici a učí se v Uherském Brodě malířkou pokojů. Po večerech si pro sebe kreslí akvarelovými pastelkami. Utíká ode všech, chtěla by být klukem. „Jsem víc břízou než holkou. Patřím rozkvetlým loukám víc než sem.“ Povídka z autorčina knižního debutu Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje (2025).

Básnířka a prozaička Marie Škrdlíková (1999) vyrůstala v Uherském Brodě, nyní žije v Brně. Pracuje v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež ze sociálně vyloučené lokality okolo Cejlu. Toulá se po loukách a po lesích se svým černým psem, zahradničí a bylinkaří, šije deníky, cestuje, jezdí na kole, žongluje a chodí po laně. Básně a povídky dosud publikovala například v Tvaru, Hostu nebo Psím víně. 

Václav Maxmilián: Můj brácha

Písnička Neila Younga oživuje vzpomínky na obdivovaného velkého bráchu. Na tu krátkou dobu, kdy mohl být s ním. Brácha ho bral s sebou ven, na noční výlety, za holkama a on ho s obdivem všude následoval. Od bráchovo kámošky dostal první pusu, s bráchou měl první pivo. Vzpomínky, které nikdy nezmizí. Povídka z knihy Nové byty, nové pokoje (2024).

Maxmilián si ve svých povídkách nebere servítky, jde až na dřeň upřímnosti a otevřenosti. Bez příkras se probírá mezilidskými vztahy, zejména těmi partnerskými, které často skřípou a drnčí. Komorní prostředí všech příběhů je vzájemně zaměnitelné stejně jako jednající postavy a jejich rozmluvy.  „Současná obsese dobově a místně situovanými příběhy (ať už v české nebo světové literatuře) snad nechává místo i takovému abstraktnímu psaní, o něž se tady pokouším,“ říká ke knize autor.

Václav Maxmilián (1989) je básník, prozaik a publicista, vzděláním estetik. Žije v Brně, působí na Masarykově univerzitě a na Fakultě výtvarných umění VUT. Je autorem básnických sbírek Meziměstí (2016) a Pobřeží (2019) a studie o estetice Marcela Prousta Rozeznění času (2021).

Petr Borkovec: Vínový kopec

Deštivý říjnový den a bolest z nemoci odkládá cestu do zarostlých strmých teras zvaných Vínový kopec. Pečlivě čistí dosud nerozkvetlé růže, které někdo vyhodil do popelnice. Torzo příběhu prosté lidské existence. Próza ze sbírky Nějaká Cécile a jiné.

Petr Borkovec: Jak podťatá uprostřed slova 

Mrtvá babička Tonička, která nebyla autorovou babičkou, vypráví historii o zblázněné farské hospodyni Marii Tiché a obrazech v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem, na kterých se vyobrazené Magdaleny Marii Tiché nápadně podobaly. Próza ze sbírky Nějaká Cécile a jiné.