Alois Nebel a Konečná. Dvě prózy ze Sudet Jaroslava Rudiše

Bílý potok – Alois Nebel

Tíha Sudet, zahalena mlhou tajemství. Jeden výpravčí, narozen ve znamení vah roku 1948 ve Frývaldově, dříve Freiwaldau. Občas vidí v mlze to, co jiní ne. Naposledy vypravoval vlaky v Bílém potoce. To je Alois Nebel. Jeho příběh nám připomíná, že některé stopy zůstávají viditelné, i když jsou zasypané sněhem minulosti. Co skrývá dráha, kterou vlaky projely všemi směry napříč celým stoletím? A jak daleko je naše minulost za námi?

Konečná

Spisovatel Jaroslav Rudiš se svým vztahem k punkové kultuře nijak netají. Z tohoto prostředí vychází také jeho povídka Konečná. Její hlavní hrdina se po létech vrací do rodného města kdesi v Sudetech, do města za neviditelnou hranicí, která ve své době oddělila i vystěhované Němce. Vzpomíná při tom na punková léta, která prožil s přítelem Jéňou Rychlíkem, nespoutaným živlem, jehož konec určila láska k hudbě a experimentům s psychotropními látkami.

I tímhle se našemu hrdinovi spojuje někdejší život v malém městě s dnešním návratem do něj. Smrt dávného přítele se spojuje se smrtí někoho mnohem bližšího. A náš hrdina má najednou pocit, že jeho život je právě jako jeho rodné město konečná všeho, stanice, odkud se dál nejede.