Osudy Taťjany Medvecké. Rozhlasové vzpomínání divadelní, filmové a rozhlasové herečky
V desetidílných Osudech vzpomíná Taťjana Medvecká na dětství, rodiče, na lidi, kteří ji cestou za divadlem ovlivnili, především z řad režisérů, na nichž je práce herečky tak závislá. Dvakrát ověnčená cenou Thálie a držitelka Českého lva by mohla rekapitulovat jen svoje úspěchy. Ale s upřímností sobě vlastní nevynechává ani svoje selhání, za které považuje vstup do KSČ.
Když jako malá slyšela někde hrát hudbu, dala se do tance. I první představení, které viděla v pražském Národním divadle, bylo baletní. Nakonec se nestala baletkou, ale herečkou. Do souboru činohry naší první scény nastoupila hned po absolvování DAMU, takže v srpnu 2025 zaokrouhlila své členství v činohře ND na neuvěřitelných 50 let.
Jen ve službách pražského Národního divadla vdechla život skoro 120 postavám a se stejným zaujetím, s jakým na začátku své dráhy naslouchala například Miroslavu Macháčkovi, přistupuje ke spolupráci s režiséry o dvě generace mladšími, než je sama. Nejen proto, že zdědila po mamince „luteránskou“ pracovitost, ale především proto, že ji pořád zajímá, kam se dnešní divadlo a život vůbec ubírá.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Ivana Gibová: Babička©. Rafinovaná cesta do hlubin dětství
-
Jaroslav Havlíček: Děvka páně. Pro diktátora jsou všichni kolem jenom nástroje k ukojení chtíče
-
Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa. Fragmenty ze vzpomínek českého básníka čte Rudolf Hrušínský
-
Alois Nebel a Konečná. Dvě prózy ze Sudet Jaroslava Rudiše
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
