Spár magnólie Sylvy Fischerové a Měsíční povídky Patrika Linharta. Příběhy z dob pandemie covidu-19

Patrik Linhart: Měsíční povídky

Láska a pivo za časů pandemie. Groteskní mikropovídky z časů lockdownu. Měsíční povídky píše Patrik Linhart už řadu let jako autentické miniatury na hranici prózy a poezie, které bezprostředně reagují na vše prožité, viděné a slyšené. Tentokrát představujeme výběr z dosud nepublikovaných textů, které vznikly během řádění viru covid-19.

Severočeský básník, performer a výtvarník Patrik Linhart (1975) patří k nejpozoruhodnějším osobnostem současné literární scény. Je členem radikálního baletu Vyžvejklá Bambule, souboru Kundí frky a také zakladatelem projektu Vědeckého studia Stará milenka. Jako překladatel a editor se věnuje literatuře fin de siécle, umění imaginace a hororu. Vltava v uplynulých letech uvedla několik čtení z jeho knížek měsíčních povídek nebo překladů hororových próz a také jeho autorský výběr inspirativních básnických textů do cyklu BáSnění.

Sylva Fischerová: Spár magnólie

„Tiché vody mi rouškují rty, oči, nos a uši, průhledný celofán a já ho neroztrhnu. Na holých zádech se usmívám jak Buddha, touha a všechna přání ze mne odpadávají jako prsteny, objímající vlastní třpyty. Spár magnólie opilé vlastními vůněmi, nežádá od života nic.“ Poslední verš básně s názvem Paralytická z proslulé sbírky Sylvie Plathové Ariel, přeložené Janem Zábranou, se zasekl do srdce Sylvy Fischerové i jejích dvou postav, přítelkyň, které se procházejí průhonickým parkem, aby jarním pučením a kvetením vyhnaly zaťaté spáry bolesti ze svých srdcí. O tom, jestli se jim to podaří, je povídka Spár magnolie.

Básnířka, prozaička, filoložka a pedagožka Sylva Fischerová se narodila v Praze, do svých osmnácti let žila v Olomouci. Studovala filozofii a fyziku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, nakonec však absolvovala v oboru klasické filologie a dodnes působí v Ústavu řeckých a latinských studií na FF UK.

Debutovala už ve svých třiadvaceti letech sbírkou Chvění závodních koní, následovalo deset básnických sbírek, naposledy dvojjazyčná kniha jejích pražských veršů Kostel pro kuřáky. Pražské básně / A Church for Smorkers. Prague Poems (2019). Napsala dvě knihy pro děti – Jůla a Hmýza a Egbérie a Olténie a knihu rozhovorů s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou, za niž získala cenu Nadace Českého literárního fondu. Spolu se zpěvačkou Monikou Načevou pracovala jako textařka na dvou hudebních albech Milostný slabiky (2013) a Průvan v hlavě (2017).

V poslední době se ale stále více věnuje prozaické tvorbě. Kromě povídkových knih Zázrak (2005) a Pasáž (2011), která byla nominovaná na cenu Magnesia Litera, vydala taktéž na tuto cenu nominovanou reflexivní prózu Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (2012). Následovala novela Bizom aneb Služba a mise (2016) a naposledy vydaná povídková sbírka Tisíce plošin (2020, Druhé město), jež je svébytným dialogem se stejnojmenným filozofickým dílem Gillese Deleuze a Félixe Guattariho.