Brahms a Berlioz v podání špičkových sólistů. Rozhlasoví symfonici zahráli se sourozenci Tetzlaffovými

Brahms psal Dvojkoncert a moll pro své přátele, houslistu Josepha Joachima a violoncellistu Roberta Hausmanna. Zajímavé je tady  propojení hlubokých a vysokých poloh obou nástrojů, které autor raději mísí, než aby zdůrazňoval jejich protikladnost.

Dvojkoncert, poslední Brahmsův velký symfonický opus, je prodchnut zadumaností a cudnou umírněností, typickými pro skladatelovo hudební myšlení. Současně je v širokých melodiích přítomna až nezvykle otevřená citovost. Nádherné lyrické a vřelé téma přináší zejména střední věta. Finále je pak nejen filozofující, ale i cikánsky temperamentní. 

Ke komponování Fantastické symfonie inspirovalo Hectora Berlioze zprvu neopětované vzplanutí ke slavné herečce Harriet Smithsonové. Obdivoval ji v rolích Ofélie a Julie v Shakespearových hrách uváděných v pařížském divadle Odéon. To, co prožíval, stylizovaně vtělil do exaltované, silně autobiografické a také výrazně novátorské symfonie. Kompozicí prostupuje „idée fixe“, stálá hudební myšlenka, různě tvarovaná nebo deformovaná, pomáhající vyjadřovat mimohudební představy sahající od láskyplného okouzlení po horečnatě ironický škleb. Premiéra se odehrála v prosinci 1830 v sále pařížské konzervatoře. Původní název díla zněl Epizoda ze života umělcova. Pointou je, že s Henriettou Smithsonovou se Berlioz v roce 1833 sice oženil, ale manželství jim nevydrželo.