Elsa Aids: Přípravy na všechno. Truchlivý příběh z českého života ve výprodeji

Nestává se často, aby Kritika v diskusi, rubrika literárního měsíčníku Host, nějakou českou knihu příliš pochválila. V případě diskuse nad novelou autora, píšícího pod pseudonymem Elsa Aids, si však kritické trio spolu vzácně notovalo. I když dost smutnou písničku – v níž první hlas patřil redaktorce rubriky, literární kritičce Evě Klíčové: „Tolik kritického štěstí nad tak smutnou knihou. Česko je tu umolousaným státem, kde nula z nuly pojde a ústředním rozptýlením je hospoda nebo porno. Novela Elsy Aids Přípravy na všechno vtiskuje naší zemi jinou, realističtější a ostřeji formulovanou identitu, než jakou si kulturně fixujeme. Žádné ‚mlékem a strdím‘, bory na skalinách uschly, zlaté ručičky hákují ve skladech a na muzicírování není kdy. Zloba, závist, zášť, strach a svár nepominuly, nad Martou zvítězila Helena…“

A básnířka a literární publicistka Olga Stehlíková to upřesňuje: „Je to až věštecky přijímající pohled na rozblácenost existence, na porno, hloupost, nečinnost, samohanu, neschopnost citu, vyprahlost přežívání, nudu… Elsa Aids je ještě laskavý prorok a i v tom je výborný analytik a syntetik. Myslím, že takový existenciální a současně společenskokritický a nemilostný a dystopický a autofikční text tu nikdo nenapsal.“

A třetí hlas, literární kritik Petr Nagy: „Upřímně doufám, že Elsa Aids není prorokem. Ale nepochybně je výjimečně nadaným spisovatelem, který do české literatury vnáší témata a tóny možná již předtím zaznívající, ale asi nikdy s takovou intenzitou a autenticitou.“

Stejně jako tento Kritický klub i samotnou knížku Přípravy na všechno jsem si přečetl na jeden zátah – a protože právě pro takové knihy vnikla na Vltavě programová řada Četba s hvězdičkou, vypátral jsem autora. Nebylo to příliš těžké: Elsa Aids není v mikrosvětě české literatury nováčkem, nadchl i pobouřil už několika básnickými sbírkami, ostatně verše jsou i součástí této novely. Právě o rozhlasové podobě těch veršů jsme spolu telefonicky mluvili – a protože si hned věděl rady, po krátké domluvě jsem mu svěřil rozhlasovou úpravu knihy. Výsledkem je sedmidílná četba, do níž režisér Radim Nejedlý obsadil Michala Isteníka.

A když je řeč o próze, obvykle se sluší aspoň naznačit něco o ději. Ale protože toho v knize moc není, i tady si vypomůžu citací, tentokrát přímo z knihy: „Rád bych prožil nějaký příběh, ale nakonec zaujímám takový pohled na svět, jaký se naskytne. Dneska je omezený, plný mimoběžných vzpomínek. Ráno jsem nakoupil v Žabce a tím se můj kontakt s okolím uzavřel.“