František Hrubín: U stolu. Obrázky z venkovského dětství

Jsou tři místa, která se přetahovala o tvůrčí pozornost básníka Františka Hrubína – rodná Praha, ve které Hrubín prožil většinu života, jihočeský Chlum u Třeboně, kam pravidelně od padesátých let zajížděl na letní byt. A nad nimi a skrze ně prosvítalo Posázaví, zvlněná krajina Hrubínova rodu a kraj jeho dětství a dospívání. 

V lyrické vzpomínkové próze s názvem U stolu (1958), mísící realitu se snem, se básník vrací právě do odlehlé krajiny mezi Vltavou a Sázavou, do svého dětství, a přibližuje milé tváře, věci, dění, ale i širší souvislosti kolem někdejšího rodinného stolu.

Přejel jsem prsty po sukách a letech na desce do bíla vydrhnuté. (...) Cítím hladké suky v prstech. Tak, zrovna tak jsem je cítil v prstíkách, když jsem je sliníval a maloval na nich kolečka a čárky. Ten stůl má paměť dalekou a věrnou, jakou mají jen rody cvrčků, černé krby a borovice v háji.
František Hrubín: U stolu

Čtěte také

František Hrubín: Sázava, řeka dětství, mládí mého. Ke 110. výročí narození básníka

V Lešanech Hrubín vychodil obecnou školu, získal zkušenost vázanou na rodovou chalupu (kterou nakonec získal do svého vlastnictví a na níž často pobýval) a na krajinnou i duchovní realitu lešanského okolí, zkušenost, jež se mu stala celoživotní inspirací.