Trienále Tvaru a obsahu ve frankfurtském Muzeu užitého umění

Prstýnky z betonu a jemné filigránské náhrdelníky z eurobankovek. Šaty ušité z různých již dříve nošených oděvů. To je pouze letmý pohled do místostí rozsáhlé frankfurtské výstavy.

Mottem letošního trienále je znovuvyužití materiálů a jejich přenesení z jejich původního prostředí, z toho, pro které byly vytvořeny, do jiných, nových prostředí. Výsledky těchto ‚přemístění' jsou překvapivé, originální a esteticky více než přijatelné.

Kupříkladu projekt dvou módních designérek z Berlína - Eugenie Schmidtové a Mariko Takahashikové. Originálním nápadem tohoto německo-japonského miniteamu je - jak designérky svůj projekt samy nazvaly - reanimace starých šatů. Nejde o pouhé přešití a kombinovaní několika obnošených kusů v jeden nový. Jejich myšlenka je hlubší a možná, že pohne ke změně jednání i leckterého módního konzumenta, kupujícího nesmyslné množství nepotřebných šatů pouze pro jednu sezónu. Tento druh konzumu je nazýván - analogicky k jídlu - fast fashion. Výsledkem jsou buď kopy odpadu anebo plné skříně šatů, s kterými se většinou nechceme rozloučit.

Projekt těchto dvou sympatických designérek vypadá následovně: Ve velkých německých městech jsou na různých místech rozmístěny jejich šatové kontejnery. Do nich může dárce deponovat použité oděvy a opatřit je svou mailovou adresou. V berlínském studiu jsou jednotlivé kusy vyfotografovány a katalogizovány. Sponzor šatů může sledovat na webových stránkách studia, jakým vývojem jeho šaty procházejí a v co se nakonec promění - např. rukávy z jeho saka jsou teď rukávy pleteného kabátu nebo kapuce jeho bundy je součástí nové cestovní kabely. Jako sponzor má předkupní právo na nový reanimovaný a revitalizovaný kousek.

Další příklady přenášení materiálů z jejich původního prostředí, představil v rámci přednáškové řady k výstavě průmyslový designér Werner Aisslinger. V jeho berlínském studiu experimentuje již od 90tých let s různými materiály. Pro průmyslové designéry nabízí nové využití materiálů nevídané možnosti. Dva z Aisslingerových úspěšných ‚transferů materiálů' : židle (‚Juli'), jejíž sedací plocha je vytvořena z hmoty, která je používána v automobilovém průmyslu na výrobu volantů. Nebo lehátko lehké hliníkové konstrukce, jehož potah je vyplněn gelem, vynalezeným pro účely medicíny. K jeho vpravdě futuristickým projektům patří bezesporu samonosná židle z konopí. Ta je ještě nedovyvinutá. Anebo bio-židle, která by se měla vyrobit sama: rychle bující rostlina typu liány by měla obepnout její tenký skelet z přírodního materiálu. Po uplynutí zahradní sezóny lze židli bez problémů kompostovat.. Nesmysl nebo hudba budoucnosti? Musíme si uvědomit, že nové auto, které si dnes koupíme, někdo vymyslel již před 4-5 lety....

Materials revisited. 10. Trienalle für Form und Inhalte. Výstava potrvá do konce ledna 2012.

Odkazy na příslušné webové stranky:

http://www.schmidttakahashi.de/ http://www.aisslinger.de/