Z Ruska - 24. října

V běloruském hlavním městě Minsku se konala třetí Akademie mládeže zemí SNS (tj. Společenství nezávislých států); uměleckým ředitelem akce je světoznámý violista a dirigent Jurij Bašmet. Letos bylo na rozdíl od minulých dvou ročníků vybráno rekordních 40 posluchačů z deseti bývalých sovětských republik. Hlavní hudební arénou se stala běloruská Hudební akademie; tady proběhly mistrovské kurzy pod vedením zmíněného Jurije Bašmeta, dále amerického violoncellisty Dmitrije Jablonského, klavíristy Vasilije Lobanova, profesora vysoké hudební školy v německém Kolíně a dalších známých hudebníků, většinou Rusů, kteří dnes úspěšně působí v řadě západních měst. - Akademie mládeže je unikátní v tom, že veškeré kurzy, tvůrčí setkání i individuální lekce v ní probíhají zdarma. Na účastnících se nepozná, kdo je na tom finančně lépe a kdo hůř: Akademie všem bez rozdílu hradí cestovné, pobyt v hotelu a stravování. To všechno je možné díky aktivní podpoře Mezistátního fondu pro humanitární spolupráci mezi státy SNS. Posluchači měli jedinou povinnost: svědomitě se učit. V tom tentokrát neselhal nikdo.

Hvězda francouzského filmu Catherine Deneuve sice oslavila předevčírem šedesáté osmé narozeniny, ale stárne s grácií a jaksi zpomaleně. Ke svým narozeninám podepsala smlouvu na jednu z hlavních rolí ve filmu řeckého režiséra Jannise Smaragdise Bůh má rád kaviár: zahraje ruskou carevnu Kateřinu II. Hlavní roli piráta Jannise Varvakise (žil v 18. století) vytvoří německý herec Sebastian Koch. Na výrobě filmu, jehož rozpočet činí 8 milionů euro, se podílejí producenti z Řecka, Maďarska, Francie a Ruska. V zimě a na jaře se bude točit v Rusku: v Petrohradu a v Astracháni.

Uměleckým šéfem úspěšného moskevského divadla Et Cetera byl dosud herec Alexandr Kaljagin. Odnynějška toto divadlo vede tvůrčí tandem: Alexandr Kaljagin a Robert Sturua.

Na tiskové konferenci při příležitosti zahájení nové sezóny slavný gruzínský (letos třiasedmdesátiletý) režisér sdělil: "Mám pocit, že jsem přišel do vlastní rodiny, kde mě mají rádi a váží si mě a díky tomu ustává bolest, která mě trýzní od začátku srpna, kdy mě vyhnali z tbiliského Rustaveliho divadla; řídil jsem je přes třicet let. Troufl jsem si totiž kritizovat gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho. A tak jsem teď v Moskvě, ale zůstávám Gruzínem. V Gruzii mám domov, děti a vnuky. Ve svém bývalém divadle už režírovat nebudu. To spíš pozvu pár gruzínských herců do moskevského divadla Et Cetera," uzavřel Robert Sturua.