Z Ruska - 19. září

Byl to žijící klasik ruské filmové režie Alexandr Sokurov ročník 1951). Když stál na festivalém pódiu, třímaje sošku okřídleného lva, dojatě řekl: "Jsem šťastný, že žiju v Evropě a že si rozumíme."

Porota v Benátkách se jednohlasně shodla na Sokurovově filmu Faust. Je to poslední díl jeho Tetralogie moci, cyklu sestávajícího z filmů Moloch (o Hitlerovi), Býk (Lenin), Slunce (Hirohito) a teď tedy Faust. Sám režisér považuje tyto čtyři snímky za jeden film. „Byl jsem přinucen předvádět divákům jednotlivé kapitoly samostatně a postupně, a ne jako jeden velkofilm o čtyřech dílech. Tahle obsáhlá práce mě zaměstnává od roku 1980, Kdyby bylo po mém, jednotlivé dokončené díly bych odložil, dokud bych nedotočil celé dílo. Pak bych se na to podíval, něco třeba ještě poopravil a až pak s tím šel před diváka. Takový komfort si může dovolit spisovatel, kdežto já jsem jenom režisér…

Novináři se mě často ptají, kam se z mého Fausta vytratil Mefisto, proč jsem z něj udělal lichváře. Ale ani u Goetha není docela jasné, kdo to je. Možná pes, nebo duch, nebo hlas, co odkudsi zní? Nebo má ta postava lidskou podobu? Rozhodl jsem se zrušit Mefista, halícího se do pláště s kloboukem vraženým do čela. Jednoduchost, to je moje parketa. Mystika vzkvétá jen v amerických filmech, kde postavám vyrůstají z prstů nože. V životě jsem se s tím nesetkal.Ostatně lichváře dříve či později vyhledá každý - každý přece chodí do banky. Berte to jako jistou past. A tak k němu přišel i ten Faust. Dlouho se mu nechtělo, bránil se tomu, ale stejně tam šel a smlouvu podepsal.

Další výtka zní, že mám ve Faustovi hodně textu. Někteří diváci prý nestačili číst titulky. Jsou režiséři, kteří se bojí textu, omezují dialogy, vím to. A víte, proč to dělají? Dnešní lidi raději žvaní než mluví. Lidská řeč ztratila obsah. Ale vzpomeňte na velkolepý britský film Jana Eyrová, na tu zázračnou chvíli, kdy proti sobě sedí muž a žena, tiše spolu hovoří a divák od nich nedokáže odtrhnout oči.

Vím o tom, že ruské filmy dnes Evropu a Západ moc nezajímají," pokračuje režisér Alexandr Sokurov. "Ruská kinematografie má tytéž problémy, jako ta západní. Jsou dnes nějací zajímaví režiséři v Itálii? Nevím o nich. Ve Francii? Taky ne. Ve Švédsku? To je otázka. Švédové se vytahují s Bergmanem a s Volvem. Jenže Volvo koupili Číňani a Bergman je už dávno v hrobě. Co třeba Německo, nebo Dánsko? Mají moderně vybavené filmové fakulty, ale kde jsou nějací režiséři? Němci, Francouzi, Angličané, Italové - všichni mi říkají: peníze máme, ale nápady ne. Proč mě tolik zajímá Faust, proč je to můj životní příběh, proč jsem se do něho zakousl, léta se jím zaobírám, a proč žádný německý režisér tu látku nenatočil? Když mluvím s německými novináři, říkají: Faust? Ach, to je nuda. Ano? Nuda? Skončí u koránu, za pár let se ho budou učit nazpaměť."

Také tohle řekl režisér Alexandr Sokurov, vítěz benátského filmového festivalu. - Narodil se na Sibiři v roce 1951 - letos v červnu oslavil 60. narozeniny. Absolvoval historickou fakultu univerzity v Gorkém (dnes opět Nižní Novgorod), vzápětí vystudoval filmový dokument na moskevském VGIKu. Točí dokumenty i hrané filmy. Jeho snímek Ruská archa dávala art-kina v mnoha zemích světa; vydělal něco přes 10 milionů dolarů. Mimochodem: Sokurovův Faust je mezinárodní projekt, na jeho výrobě se podílelo několik zemí.