Z Ruska - 15. 11.

A protože u nás ruské filmy nehrajeme, čerpám z kulturních stránek ruského tisku. Je to BRESTSKÁ PEVNOST režiséra Alexandra Kotta, příběh prvních dnů Velké vlastenecké války. - V sobotu 21. června 1941 bylo v Brestské pevnosti vedro a veselo. Důstojníci promenovali s manželkami, vojenská dechovka jim k tomu hrála a děti pobíhaly a prosili rodiče o limonádu, zatímco obtloustlý poručík Vajnštejn napomínal panikáře, kteří šířili pomluvy, že Němec tu bude co nevidět, jízdenky na vlaky že jsou vyprodány nadlouho dopředu a těch osm tisíc lidí ze sovětské posádky nestačí prchnout tou jedinou branou. Navečer začalo promítání filmu Veselí hoši a kadet Saša Akimov, vypravěč děje, šel na rande s blondýnkou Aňou. - 22. června za svítání se na obloze objevila letadla, byla slyšet střelba, a obyvatelé Bretské pevnosti hudrovali, proč je ruší ze spaní hlučné vojenské cvičení.

Kottova Brestská pevnost je nejlepší válečný a vlastenecký ruský film natočený v postsovětském období, napsal kritik Alexandr Zubkov. Je to zřejmě první ruský film, v němž je myšlenka vyjádřena prostřednictvím detailů; do diváka ji nevtloukají patetické dialogy a nepravděpodobný kýčovitý epilog. Režisér Alexandr Kott, o němž je známo, že nejraději točí krátké filmy, zkrátil dialogy na minimum. Jakoby tím chtěl říci, že slovy se na tohle téma už nic nového říci nedá. Film natočený v rusko-běloruské koprodukci bere za srdce především dokonale zvládnutým obrazem - takovou úroveň sovětské a ruské válečné snímky dosud neznaly. - Idylu všedního dne v běžné sovětské posádce vystřídá věrolomný útok německých vojsk. Pevnostní stěny, ještě včera zdánlivě nepřekonatelné, se rozletí na kusy a německý tank drtí těla těch, o kterých bylo před pár hodinami řečeno, že nestačí prchnout tou jedinou branou.

Ruská kina letos uvedla dva filmy, natočené u příležitosti 65. výročí vítězství v druhé světové válce: kromě zmíněné Kottovy Brestské pevnosti je to velkofilm Nikity Michalkova Unaveni sluncem - 2. Rozdíl mezi oběma díly je jednak v rozpočtu (Michalkovův film je asi šestkrát dražší než Brestská pevnost), a především v tom, že Kottův film nutí diváky ponořit se mlčky do hlubokého smutku, a ne hlasitě se hádat, sotva skončí titulky.