Kaplického rejnok má povolení, výstava v Lounech mapuje český hudební underground a šéf Národní galerie čeká na politické dobrozdání
Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích získalo územní rozhodnutí. Fotografie zamýšlené stavby podle návrhu Jana Kaplického najdete v Mladé frontě Dnes.
Extravagantní multifunkční budovu z černého skla chce postavit Jihočeská společnost přátel hudby v prostoru bývalého tankového cvičiště mezi sídlišti Vltava a Šumava a přírodní rezervací Vrbenské rybníky.
„Město je neskutečné, jak na nás tlačí. Připadá mi, že ti lidé žijou někde jinde,“ řekl Mladé frontě Dnes předseda společnosti přátel hudby Antonín Kazil. Projekt za dvě miliardy korun by měl podle něj být hotov na podzim roku 2015, radní mají ale jiný názor. Vadí jim, že přátelé hudby jim stále nepředstavili investora stavby.
Galerie Benedikta Rejta v Lounech připravila výstavu, která mapuje historii tuzemského hudebního undergroundu 60. a 70. let. Jeden ze 177 snímku Jana Ságla si můžete prohlédnout v Právu. Tento nezávislý fotograf spolupracoval se skupinami The Primitives Group nebo The Plastic People of the Universe. A dokumentoval jejich uměleckou kariéru krok za krokem.
Organizátoři výstavy měli dobrý nápad, když se atmosféru dobových akcí pokouší přiblížit také pomocí trojrozměrných exponátů. Díky nim lze vstoupit do hájemství happeningové nadsázky vlastníma nohama. K dokonalosti chybí jen jediné – reprodukovaná hudba. Právě ta má stejně nezastupitelnou roli jako složka obrazová. Jedno bez druhého prostě nemůže existovat. Osmdesát procent si od Jana Šídy lounská výstava zasloužila i proto, že 30. srpna na dernisáži vystoupí skupiny The Velvet Underground Revival Band a Plastici.
Jiří Fajt mezer nerozorá. Tímto titulkem opatřil Daniel Konrád svoje zamyšlení v Hospodářských novinách. Nového ředitele Národní galerie musí potvrdit ministr kultury, který vzejde z pravděpodobných předčasných voleb. Hospodářské noviny udělaly mezi stranami průzkum, kdo Jiřího Fajta podpoří. Stínový ministr kultury za ČSSD Ivan Krejčí by ho odvolal, i když v první řadě by se chtěl sejít a mluvit s ním o budoucím směřování galerie.
Jednoznačnou podporu má Fajt jen od TOP 09 a ODS. Politické dobrozdání potřebuje šéf Národní galerie, jmenovaný ministryní v demisi Alenou Hanákovou, i z toho důvodu, že si chce nechat udělat právní audit. Ten ale provede stávající ministr v demisi Jiří Balvín. Fajt doufá, že Národní galerie není pro politiky natolik atraktivní, aby například usilovali o členství ve správní radě. A od ministerstva kultury si prý nenechá mluvit ani do personálních otázek.
O Mainerově Slovanské epopeji píšou Lidové noviny. Filip Šenk v nich zdůrazňuje, že cyklem Muchy se profesor AVU nechal jen inspirovat. Na jeho malbě, vystavené v Galerii Václava Špály, chybí slavní slovanských národů, namísto toho je tam asi deset aktů malířovy ženy a špalky dřeva, kmeny a několik ptáků. Nejlepší částí výstavy jsou obrazy větví. Jako v případě ptactva i u větví se nabízí možnost porovnávat skutečné dřevo s tím namalovaným.
Mainer je znám svým prozkoumáváním vědomí a automatického tvoření, nebrání se ani využívání drog k tomuto účelu. Platí, že se některé teorie a myšlenky za jednotlivými díly mohou blížit pábení, magii a bludům, důležitá je výsledná kvalita samotných děl. Jak hodnotí Lidové noviny, ta je většinou díky uvolněné hravosti a malířskému nadání dobrá.
Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.