Výběr z denního tisku, 14. srpna

Jana Soprová se v Lidových novinách ohlíží za dvaaosmdesátým ročníkem Jiráskova Hronova. Jsou tu k vidění inscenace klasické činohry, experimentálního a studentského divadla i malých jevištních forem. I když se letos hodně diskutovalo o tom, že by se z roční frekvence mělo přejít na bienále či trienále, setkání nechyběla pozitivní energie. Z autorského postmoderního divadla recenzentku nejvíce zaujala práce divadelního souboru Relikty HMYZu z Prahy s názvem Faidra běží o život – v ní autoři propojili úryvky na toto téma od antiky a ž po Sarah Kaneovou. To nejpozoruhodnější ale vzešlo z loutkových inscenací, například z té Tomáše Hájka z Bažantovy skupiny loutkářské skupiny J. J. Kolár z Poniklé, který exponoval faustovské téma. Jak praví sám titulek tohoto článku: pestrý výběr, ale žádná bomba.

V rámci cyklu divadelních úterý přinášejí dnes Lidové noviny také rozhovor s Emílií Vášáryovou. Jana Machalická jí položila sugestivní otázku, zda vidí nějaký rozdíl mezi slovenským a českým herectvím, s tím že v Čechách se říká, že slovenští herci jsou emotivnější a expresivnější. Vášáryová žádný rozdíl nevidí. Existuje podle ní jen dobrý nebo špatný herec: „Mně je úplně jedno, jakým jazykem herec mluví, když mě zaujme, jsem velmi vděčný divák. Když ne, jdu pryč. To je všechno.“

Kateřina Kočičková z Mladé fronty Dnes mluvila se zástupci divadelního souboru Continuo, kteří dnes v premiéře uvedou román Antoina de Saint-Exupéryho Citadela. Letos diváci za výsledky jejich mezinárodní spolupráce budou muset zamířit do Vodňan a objektu staré cihelny. Uměleckého šéfa Continua Pavla Šťourače provází Citadela a její témata řadu let. Je to podle něj dílo plné významů a vrstev a člověk v ní stále objevuje něco nového, aniž by mohl říct, že jí rozumí. Jako hlavní motiv, který by měl rezonovat s dnešním divákem, vidí rozpad hodnot, kultury, společnosti a civilizace. Ve vodňanské cihelně se bude hrát až do 22. srpna.

Galerii AMU v Praze navštívila Magdalena Čechlovská a o svých dojmech píše v dnešních Hospodářských novinách. Výstava Moravské Hellas představuje výběr zvětšenin drážďanského fotografa Erwina Rauppa, který v roce 1904 působil na jihovýchodní Moravě. Výstava kopíruje tři témata: slavnosti a pouti, zblízka pořízené portréty lidských typů a všední život, který doboví fotografové přehlíželi. Je obtížné soudit, jestli Raupp zamýšlel své snímky jako umění nebo jako etnografický dokument. Jaroslav Bárta z FAMU vyzdvihuje spojení dokumentárních snímků s ušlechtilou technikou, některé z fotografií jsou zhotoveny gumotiskem. Snímky dětí v jednoduchém nesvátečním kroji, myjících se v potoce, jsou exotickým a autentickým pozdravem naší vlastní minulosti. Výstavu v Galerii AMU můžete navštívit do 9. září.

Dnešní Právo otiskuje rozhovor Radmily Hrdinové s divadelním režisérem a pedagogem Františkem Laurinem. V letech 1958 až 1981 byl režisérem Realistického divadla v Praze, od roku 1991 uměleckým šéfem a později také režisérem Východočeského divadla v Pardubicích. Laurin se věnuje celý život jak divadelním profesionálům, tak ochotníkům – za dlouholetý přínos amatérskému divadlu dostal medaili ministra kultury. Na otázku, jaký je rozdíl mezi amatérským a profesionálním divadlem, Laurin nedokáže odpovědět. Jsou podle něj samozřejmě rozdíly v možnostech divadla nebo hereckých kvalitách, ale v obou případech je nejdůležitější, jestli je představení sdělné, jestli dokáže zaujmout a jestli ti, kteří ho dělají, slouží nějaké myšlence. Na adresu profesionálů říká: „Nalézám u nich zvrácenou představu o tom, co člověka k divadlu pudí. A i když je dnes pro divadlo komplikovaná doba, touha jít kamkoli a udělat cokoli, jen abych mohl hrát, by se neměla vytratit.“