Výběr z denního tisku, 22. června

„Opak je pravdou“. Tak se jmenuje výstava otevřená až do 26. srpna v pražské Meet Factory, navštívil ji Tomáš Pospiszyl z Lidových novin. Interaktivní výstava zorganizovaná novou kurátorkou výtvarného programu Karin Kottovou představuje krátkodobé monumenty a předmětové haiku.

„Strčte vyříznutou dírou hlavu a jednu ruku do ledničky, vykuřte si jointa a dejte si pivo!“ Výsledkem podobných zadání jsou improvizované jednominutové sochy, které rakouský umělec Erwin Wurm vytváří již více než pětadvacet let. Na výstavě uvidíte i díla mladších umělců, například Anny Huláčové nebo Pavly Scerenkové.

Galerie Rudolfinum vystavuje ikony světového videoartu, například Marinu Abramovic, která na videu pojídá syrovou cibuli i na pražské výstavě pojmenované Tváře. V klipu z roku 1975 nazvaném Art Must Be Beautiful si hrubě rozčesává dlouhé vlasy, dokud na hřebenu nejsou stopy krve. Zvuková stopa je v Rudolfinu někdy ztlumená na minimum, což může ztěžovat porozumění, stěžuje si v dnešních Hospodářských novinách Magdalena Čechlovská.

Kromě Mariny Abramovic jsou k vidění i díla laureáta Turnerovy ceny Douglase Gordona, počítačové experimentátorky Steiny Vasulky nebo ikony videoartu Petera Campuse a Billa Violy. I když se kurátorovi nepodařilo přesvědčit, že vystavená díla mají společnou ideu, na zajímavosti výstavy, kterou můžete v Rudolfinu zhlédnout až do 16. září, to nic neubírá.

O etické funkci architektury a stejnojmenné publikaci píše dnešní Právo. Radomíra Sedláková ji hodnotí devadesáti procenty a spatřuje její jedinečnost především v tématu. Přemýšlíme vůbec někdy o tom, jaké je poslání architektury? Proč ji vlastně společnost už tolik tisíciletí pěstuje, rozvíjí, věnuje jí pozornost?

Autor, americký filozof Karsten Harries, v této své knize současnou architekturu nehodnotí příliš pozitivně – jako by ztratila svůj vztah k člověku. Poukazuje na to, že architektura se uzavírá sama do sebe, přestává ji zajímat její nejdůležitější role, přestává ji zajímat společnost.

V úterý 26. června vystoupí v pražském Lucerna Music Baru rocková skupina Ugly Kid Joe. Ta se v roce 1997 rozpadla a v roce 2010 připravila comeback. V Právu vychází rozhovor s kytaristou kapely Klausem Eichstadtem. Šárka Hellerová se mimo jiné zeptala, co vedlo kapelu ke znovusjednocení?

„My se nerozešli ve zlém. Když se ozvou nejlepší přátelé, že to zase dáte dohromady, není co řešit. Všech pět nás hned souhlasilo. Deska ještě není na světě, ale pracujeme na tom“ – říká v dnešním Právu kytarista rockové kapely Ugly Kid Joe.

S metalisty se srovnává Julio Iglesias v Mladé frontě Dnes. Honza Vedral láká na sobotní koncert tohoto populárního španělského zpěváka a připomíná, že za dobu své čtyřicetileté kariéry přijíždí Julio Iglesias do České republiky poprvé. Zpěváka se redaktor zeptal, co se mu v sedmdesáti letech honí hlavou, když stojí na pódiu?

„Rozproudí se mi krev v těle. Můj mozek začne fungovat jako nikdy. I když mě bolí hlava nebo mám rýmu, zmizí to během pěti vteřin,“ říká v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes Julio Iglesias, který také vzpomíná na své první setkání s Karlem Gottem, se kterým v sobotu vystoupí: „Zpívali jsme spolu v televizi, chodili na večírky, to byly časy – byl tehdy před čtyřiceti lety pořádný fešák, okamžitě jsem si zamiloval jeho hlas i styl.“Za historií pražského hudebního festivalu United Islands se v Hospodářských novinách ohlíží Daniel Konrád. Připomíná, že počátky spojených ostrovů souvisejí se vstupem České republiky do Evropské unie, kdy za symbolické jedno euro vystoupila na deseti pražských ostrovech takřka tisícovka muzikantů.

Postupem času se podoba festivalu ustálila na převážně tuzemské dramaturgii a hlavně specifické atmosféře, do níž patří stovky lodiček plujících kolem vltavských ostrovů, zalidněná Kampa a letos premiérově snad i piazzetta Národního divadla.

Protože koncerty jsou zdarma, desítky tisíc lidí se převalují z břehu na břeh. Daniel Konrád tvrdí, že je jedno, jestli tento rok přijdou na romské Francouze Pad Brapad nebo na české Republic of Two. Tohle je festival o duši a taky o tom, co tělo vydrží během dvou proklatě dlouhých nocí – letos 22. a 23. června.