Muzikál mladý, současný a hlavně s názorem!

22. prosinec 2009

P. Kolečko, T. Svoboda, P. Wajsar: Pornohvězdy Režie: T. Svoboda Roxy Praha 15. 12. 2009 Recenzuje Jana Soprová

Žánru muzikálu se u nás v posledních letech nedaří - nuda, klišé, uměle vypěstované hvězdy. Jak z toho ven? Eso z rukávu vytáhl tým Petr Kolečko a Tomáš Svoboda, kteří pozvali ke spolupráci hudebníka Petra Wajsara a vytvořili muzikál nového typu. Jejich dvouhodinové Pornohvězdy sleduje divák s radostí. Tenhle muzikálový dort je upečen ze všech přísad, z nichž vaří bulvár - srdcervoucí příběhy, provokativní sex, temné záhady zákulisí, zástup sirotků a frustrovaných dětí, domácí borůvkový koláč, kouzlená babička jak od Boženy Němcové, kněz odpadlík, dělání, které všechny smutky zahání a na konci pohoda Vánoc, kdy andělská bytost všechny smíří a dovede je ke společnému happy endu. Tato klišé jsou jen o kousek pootočena, nazírána optikou tvůrců Švejka, Járy Cimrmana, Limonádového Joea či hovadismu Voskovce a Wericha a proměněna v obrovskou srandu. Takovou, při které se sice smějeme, ale zároveň nám každou chvíli zatrne nad vědomím absurdity dnešní doby, směšností našeho sentimentu a pozdních pokání za naše úlety. Postmoderní směska žánrů pojme vše od psychodramatu, přes parodii, frašku, kabaret, horor, pohádku až po regulérní melodrama.

Text s přehledem využívá různých mluvních stereotypů a je podpořen mixem chytlavé hudby, v níž se objeví odkazy na budovatelské písně, diskopopík Michala Davida až po velkou zpopularizovanou klasiku. Příběh samotný si nezadá se stupiditou vážně míněných muzikálů. Při natáčení pornofilmu se sejde nesourodá skupina: režisér intelektuál, který pohřbil své profesní naděje úletem s manželkou ředitele Národního divadla a je nucen vydělávat na alimenty potupnou prací v pornoprůmyslu, frustrovaný nepřítel žen, naivka vychovaná kouzelnou babičkou, zvukař alá hloupý Honza, pro kterého se porno stalo únikem z nefunkční rodiny, ďábelský kněz, který se po vyhoštění z církve vrhnul do světa showbusinessu. Jednotlivé scénky (s nadhledem parodující systém pornoprůmyslu - včetně odvážných scén orálního sexu a aranžování scén soulože), v písních se v retrozáběrech ocitáme v letech, které osudově ovlivnily život jednotlivých protagonistů.

Scénické provedení muzikálu je lekcí pro producenty megalomanských produkcí s mnohamilionovým rozpočtem. Je fakt, že jeviště klubu Roxy je pro divadelní produkci prakticky nevhodné, ale jak se zdá, tvůrčí tým si z toho nic nedělá. Vše se odehrává na holé scéně, které v pozadí dominuje velký obrazec sestavený z falických symbolů. Proměny scény jsou v průběhu představení vytvářeny lehce diskotékovým light designem. Tím se veškerý prostor otevírá výhradně umění sedmi protagonistů příběhu.V obsazení vesměs figurují činoherci, kteří jsou ovšem výborně pohybově a pěvecky disponováni. Nicméně, je to právě jejich činoherní základ, díky kterému dokážou dát jednotlivým výstupům báječné pointy, jiskru, která u popových hvězd většinou chybí.

V prvním premiérovém obsazení figurovali v rolích pornoherců Jakub Prachař a Jana Stryková, v roli nesmělého zvukaře Vojtěch Dyk, režiséra si zahrál Michal Slaný, kouzlenou babičku Zdena Hadrbolcová, ďábelského producenta operní pěvec Petr Opava, andělskou bytostí je Monika Zoubková (jsou alternováni Mírou Noskem, Marthou Issovou, Davidem Krausem, Alenou Štréblovou a Pavlem Klečkou). Každý z výkonů by stál za zevrubný popis, na který zde není prostor. Takže alespoň konstatujme, že každý tu má své nezaměnitelné místo, všichni se s přehledem pohybují na hraně legrace a vážnosti.

Je to zkrátka muzikál mladý, současný, a co je hlavní - všichni na scéně si zjevně užívají, takže se přirozeně baví i diváci. A ještě něco navíc - má názor, který ve většině oficiálních produkcí chybí.

autor: Jana Soprová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.