Co to Fatima udělala - hra, která vzbudila emoce londýnské divadelní scény

Londýnské Hampstead Theatre uvedlo na podzim debut 21-leté autorky indického původu pod názvem Co to Fatima udělala, který vzbudil velký kritický ohlas. Více příspěvek Jany Soprové.

O tom, jak výrazný ohlas v médiích může mít v politicky korektní Evropě dílko napsané příslušníkem či příslušnicí etnické menšiny, jistě každý z posluchačů ví své. Nepřekvaí tedy, že hrdinkou podzimního divadelního Londýna se stala Atiha Sen Gupta se svou hrou Co to Fatima udělala. 21-letá autorka,studující politologii na vysoké škole, pochází z rodiny, kde otec je napůl Srílančan a napůl běloch, matka se narodila v Indii a je politickou žurnalistkou a aktivistkou. Je tedy tou pravou autorkou, která může ukázat specifický pohled na předsudky vůči menšinám. Atiha si psaní vyzkoušela už ve třinácti letech, kdy se podílela s několika stejně mladými autory na krátkých scénkách, prezentovaných na scéně Hampstead Theatre, ale také na alternativním televizním kanálu Channel 4. Nyní přišla s celovečerní prvotinou, která se dotýká kulturní, náboženské a sociální identity jednotlivce.

V centru pozornosti stojí Fatima, 17-letá muslimka, žijící v Londýně. Až dosud jí spolužáci brali jako normální holku, která společně s nimi vymetá hospody, paří a užívá si života. Co se ale stane, když po prázdninách z ničeho nic přijde do školy zahalená v tradičním muslimském hidžábu? Proč to udělala? Je to provokace, přesvědčení, snaha někam se kulturně zařadit? Samotná Fatima na otázku neodpoví, na scéně se totiž vůbec neobjeví. Různé názory na tuto nepochopitelnou událost se dozvídáme především z úst jejich vrstevníků. Její nejlepší přítelkyně muslimka Aisha je vyděšená, podle ní je Hidžáb poskrvrněn krví jako symbol znásilňování muslimských žen, její dvojče Mohamed se sestru snaží pochopit, ospravedlnit a na konci se stává prostředníkem mezi nepřítomnou Fatimou a jejím přítelem Georgem, pro kterého je zahalená tvář Fatimy nepřekonatelnou překážkou pokračování jejich vztahu. Zatímco Fatimina matka Ruckshana reaguje na tento čin tak, že chce vyhodit dceru z domu, protože podle ní znesvětila boj muslimských žen za právo chodit v civilním evropském oblečení, zastane se jí učitelka slečna Harrisová, která má přítele Iráčana a je přirozeně tolerantní. Nemá nakonec pravdu Stacey, ztělesňující jakéhosi moudrého blázna, s vysvětlením, že Fatima nosí hidžáb jen tak, protože se jí to líbí?

Autorka ve své hře nedává odpovědi, klade pouze otázky. I když je hra jako taková kritickou obcí vítána, dění na scéně režírované Kelly Wilkinsonovou, je hodnoceno mnohými rezervovaně (ale korektně) jako poněkud zdlouhavá moderovaná přednáška na téma předsudků a rasismu. Nebo jako "lehce fundamentalistický humor" - to když na scéně zazní hlášky jako, že Fatima v hidžábu vypadá jako Ninja nebo jako fundamentalistická poštovní schránka. Henry Hitchings v Evening Standard píše: "Tato hra je odvážným zkoumáním trhlin v multikulturní společnosti. V centru pozornosti stojí téma respektu a kulturní citlivosti. I když je to téma vážné, v tomto případě je podáno s humorem, který jde vstříc diváckému vnímání." Daniel Nelson ve OneWorld UK podotýká: "Atiha Sen Gupta napsala ostrou, rychle plynoucí hru a je vidět, že je dobrou pozorovatelnou nejen školního prostředí, ale také života společnosti jako celku. Svou zkušenost vykrystalizovala a zhustila do 90 minut, které zabalila do kytice a ovázala pentlí smíchu."

A co si myslí autorka, která sama není muslimkou? "Hidžáb je pro mě symbol, který rozděluje lidi do dvou skupin - někteří se k tématu bojí vyjádřit, aby se nezachovali nekorektně, jiní dávají nepokrytě najevo svou nenávist. Já sama bych přivítala diskusi, do které by se mohly zapojit feministky, ženy-musalimky, které odložily hidžáb,ale i zástupci jiných náboženství. Bohužel, rozumná debata na toto téma v současné době neexistuje. Pokusila jsem se tedy říci první slovo."