Nekorektní vtipkování?

V Anglii dělí výkonné jevištní umělce na herce a na komedianty. Ti druzí provozují tzv. stand-up comedy, žánr, který u nás prakticky neexistuje. Nejblíže má tato profese ke kabaretiérovi. Po lopatě řečeno, jedná se o one-man show, kde ze sebe protagonista sype jeden nekorektní fór za druhým (asi jako Zuzana Bubílková ve své tv show). Tato představení se ovšem odehrávají nejen v klubech, ale i na velkých scénách s několika tisíci diváky. Jedním z oblíbených umělců tohoto typu je v Anglii Jim Carr. Pořádá celoroční turné po celé Anglii, a na mušku si bere nejrůznější témata od homosexuality, pedofilie, prostituce, přes znásilnění až k politickým i rasistickým tématům. Lidé se smějí, baví, a sem tam se někdo chytne za nos.

Nedávno ale přišla kauza, která obsadila první stránky bulvárních deníků a zabýval se jí dokonce parlment. Šlo o vtip, který pronesl v rámci své nejnovější show Rapier Wit: "Řekni mi, co se ti tak líbí na těch amputovaných vojácích z Iráku a Afgánistánu... Myslím, že budeme mít v roce 2012 skvělý Paralympijský tým!"

Tento vtip se stal záminkou celonárodní diskuse, co je v černém humoru přípustné, a co ne. K problému se vyslovil konzervativní poslanec Liam Fox, a k prohlášení byl přinucen i ministerský předseda. Požadavek zněl, že se Jim Carr musí omluvit. Ten se s tím vyrovnal po svém, když prohlásil: "Omlouvám se, jestliže se někdo cítí pohoršen, ale já prostě takový typ komedie dělám. Jestliže takový druh humoru přitáhne pozornost k osudu zraněných vojáků, tím lépe. Mým zájmem je lidi rozesmívat. Hrál jsem tento víkend pro 9 tisíc lidí v Machesteru a Stockportu, a předtím během zájezdu vidělo mé vystoupení na 100 tisíc lidí.. Dva lidé protestovali. A rozpoutalo se peklo. Mé publikum se necítí uražené, naopak si platí za to, aby se mým humorem bavilo. Pak se dočtou v novinách, že by se měli urazit. Ale podle mého, kdo se chce cítit pohoršen, tak si může kdykoliv najít záminku."

Přitom Jima Carra, vzhledem k jeho dosavadnímu životu, nelze brát jako cynika. Do svých dvaceti let byl silně věřící, na matce závislý chlapeček, což dokazuje i to, že byl do 26 let panicem. Když matka zemřela na rakovinu, jeho svět se rozpadl - V té době jsem na tom byl strašně, nebyl jsem téměř schopen vstát z postele, nenáviděl jsem svoji práci v marketingu firmy Shell." Byl to právě černý humor, který se pro něj stal terapií. Dnes je mu 37 let, žije spokojeně s přítelkyní producentkou, bere sám sebe s nadhledem.

A pokud jde o vojáky, a jejich tragédii, kterou podle některých svým vtipkováním znesvětil, ví o tom své. Pravidelně totiž navštěvuje nemocnice a rehabilitační centrum pro válečné vysloužilce, a ti se jeho vtipy dobře baví. Carrovi zastánci argumentují, že právě jeho černý humor odráží náladu ve válečných jednotkách, jejichž členové se tváří v tvář možným válečným zraněním i smrti smějí. Sám Carr vidí celou kauzu pragmaticky: Vyprávím podobné vtipy už deset let, a bylo jen otázkou času, kdy se do mě někdo začne trefovat. Teď asi nastal pravý čas. A je vlastně úplně jedno, který z těch stovek vtipů se někomu bude zdát nekorektní. Samozřejmě, mají na to právo. Ale mým prvořadým cílem je lidi pobavit.