Arménie nebude zpívat v Ázerbájdžánu

Postsovětské dědictví není nic snadného. Rozpad sovětského svazu, který ovládal všechny své země po léta násilím, terorem či hospodářstvím, provázely nejrůznější spory, konflikty či v některých případech i války. Je paradoxní, že současnému Rusku a kremelskému vládci Putinovi se během několika let podařilo onen svaz v podstatě obnovit. Někdejší tak zvané svazové republiky mají nejen ekonomickou unii, ale jsou často na Moskvě ekonomicky závislé. Bělorusku na pomoci, Ukrajina na plynu. Samozřejmě najdete i výjimky typu Gruzie a jejího prozápadního režimu.

Jedním z nevyřešených konfliktů rozpadu sovětského vesmíru je spor Arménie a Ázerbájdžánu o území národního Karabachu, které tam vyvolává vášně dodnes. Tento region připojený za sovětských dob k Ázerbájdžánu je přitom z velké části obydlen Armény. Po válce ze začátku 90. let tento region dokonce vyhlásil svou nezávislost, kterou však neuznalo mezinárodní společenství. Baku a Jerevan spolu podepsaly úmluvu o zastavení palby, ale nikdy nedošlo k vyřešení statutu arménské minority, ani této oblasti.

Posledním, byť zcela bizarním projevem teritoriálního sporu je rozhodnutí Arménie nezúčastnit se dalšího kola populární televizní soutěže o evropský song Eurovision, která se má konat v Baku. Oznámil to kulantně Gaguik Bouniatian, generální ředitel veřejnoprávní televize v Arménii.

Představitelé evropských televizí organizujících tuto písničkářskou soutěž projevili zklamání i lítost nad takovým rozhodnutím, neboť se údajně snažili právě takovému kroku Arménie předejít. A pokoušeli se přimět obě strany dojít alespoň na poli populární hudby ke smíru.

Osud Náhorního Karabachu však obě země rozděluje mnohem hlouběji, než kam sahá vliv populární hudby a veřejnoprávní zábavy. Svůj vliv na to má i skutečnosti, že celé horské území má důležitý strategický význam pro hned několik okolních zemí, od Ruska, přes Turecko až po Írán. Když přijedete do Moskvy, zaujme vás zároveň to, s jakou nevraživostí a záští se chovají Rusové k cizincům právě z těchto jižních republik, jak k imigrantům z Karabachu. Jak se jich bojí, jak jimi v obecném povědomí pohrdají. Jsou to údajně velmi tvrdí lidé z těžce zkoušených zemí, které postihl neblahý osud. Připomíná hodně smutnou písničku, než aby se dala zpívat v rámci odrhovaček evropské populární hudby.