Havlova Vernisáž a Pět tet na mladoboleslavské scéně – recenze

Hrám Václava Havla se na našich scénách v současné době příliš nedaří. Sám autor kdysi poznamenal, že nejlépe je, když se hry čtou či hrají pokud možno realisticky. Inscenátoři zdůrazněnou nadsázkou a aktualizací v scénickém provedení absurdní účin textu spíše negují.

To se do značné míry ukázalo i v mladoboleslavském představení. Vernisáž sama o sobě je vtipná hra, poukazující nejen na stále aktuální maloměšťáckou touhu po hromadění věcí, ale především na to, že bez možnosti pochlubit se sousedům a známým takové snažení ztrácí smysl.

Scénografie (Václav Špale) se doslova vyřádila ve vrstvení nejrůznějších „autentických“ artefaktů, z kterých až oči přecházejí. Byt „s ksichtem“, jak říkají pyšní majitelé, nabízí skutečně všechno, od folklórní inspirace (místo kola od vozu je tu celá půlka žebřiňáku), přes sbírku nejrůznějších historických předmětů z domova i ciziny až po sportovní běhací masážní pás. A nechybí ani diaprojektor, z něhož promítají majitelé obrázky sexuálních pozic dle Kámasútry. Snobský přepych po pětatřiceti letech obměňuje artefakty v duchu doby – místo diaprojektoru velká LED obrazovka zahrnující nás kýčovitými záběry z báječných dovolených, obrovská vycpaná hlava nosorožce a moderní cvičební náčiní.

Stylizace herců (kostýmy Alice Novotná-Lašková) evokuje image idolů estrád 70. let, ať už bujnými kšticemi, tak i pestrostí šatů. K nové době patří k této dvojici image businessmana s mobilem u ucha a ženina proměna ve vystajlovanou, stárnoucí Barbie. Kontrastem je prostota jejich návštěvníka Bedřicha, k němuž v 70. letech patří samozřejmě texasky a khaki bunda, v současnosti střízlivý oblek. Tahle až televizní vnějškovost je v hereckém projevu hostitelů – Michala (Roman Teprt) a Věry (Petra Nakládalová) doprovázena od počátku silnou expresivitou a přeháněním, u Bedřicha (Petr Halíček) naopak až přílišnou utlumeností a lehce ironickým úsměvem. Tím vzniká dojem jakési loutkovosti, která nemá šanci na mnoho hereckých proměn.

Havlova Vernisáž na mladoboleslavské scéně |foto: Městské divadlo Mladá Boleslav

Pokračování Vernisáže, text nazvaný Pět tet, není v pravém slova smyslu regulérní hrou. Jde spíše o hravý náčrtek, dodatek, odkazující v některých slovech a větách k předcházejícímu ději, ale zároveň několikanásobně opakovanou otázkou „A co na to Vladimír Morávek?“ ke konkrétnímu scénickému čtení v Huse na provázku, pro které byl napsán. Zatímco pro kritiku může být úsměvnou kuriozitou, obávám se, že pro běžné publikum patrně zůstane nesrozumitelnou absurditou.

Poněkud problematické se zdá i zařazení projekcí v mezihře. Jde o rozhovor autora dokumentu Občan Havel přikuluje Jana Nováka s Václavem Havlem, který objasňuje souvislosti her s Vaňkem (tedy svým alter egem), a ve výkladu se soustředí především na širšímu publiku neznámou poslední část trilogie Protest.

Ze všeho nejvíce tedy celý projekt připomíná jakousi benefici Václavu Havlovi, která spíše než spontánním humorem zaujme především příznivce her tohoto dramatika.