Španělský umělec Lluís Lleo vystavuje v Praze

Lluís Lleo (*1961) pochází z umělecké rodiny, kde se malířské nadání dědí už po několik generací. Heleně Petákové tedy nejprve odpověděl na otázku, zda toto rodinné zázemí pokládá spíše za přínos, nebo za komplikaci:

Otec mi řekl: „Jestli nastoupíš do umělecké školy, už s tebou nepromluvím!“ Pradědeček Lluíse Llea byl dekorativní malíř (maloval stropy barcelonských domů), dědeček akvarelista a také Lluísův otec maloval a zároveň vyučoval na umělecké škole v Barceloně. Ze svých studentů býval tak frustrovaný, že svému synovi zakázal, aby navštěvoval jakoukoli školu tohoto druhu. Lluís vzpomíná, jak mu otec řekl: „Jestli chceš být umělcem, tak jím prostě buď. Žádná škola z tebe umělce neudělá.“

Lluís Lleo, španělský umělec žijící v New Yorku |foto: Galerie Vernon

V New Yorku jsem si uvědomil, že jsem vlastně špatný malíř

Za skutečný začátek své profesionální kariéry pokládá Lluís Lleo svůj příchod do New Yorku, kam se přistěhoval z Barcelony ve svých osmadvaceti letech. „Pomohlo mi to pochopit, že nejsem tak dobrý malíř, jak mi do té doby všichni říkali, a že se mám ještě hodně co učit.“

Stále se ztrácet a ztrácet a ztrácet Podstatu svých obrazů shrnuje lapidárně: „Jsou o mém životě,“ říká, „o všem čemu nerozumím, o věcech, které vypadají jinak na povrchu než uvnitř. Jsou o ztrácení se. Stále se ztrácet a ztrácet a ztrácet je jediný stav mysli, který vám dovoluje být umělcem. Musíte být vnímavý, mít respekt, být disciplinovaný, ale zároveň stále bloudit. Bez toho nemůžete být umělcem, a vlastně ani člověkem...“

Květina občas přetrvá déle než mrakodrap...

Španělský umělec Lluís Lleo na vernisáži své výstavy „Miluces“ v pražské Galerii Vernon (na fotografii s matkou) |foto: Galerie Vernon

Lluís Lleo se často nechává inspirovat místem, pro které připravuje výstavu. Praha ho zaujala svou zdánlivou křehkostí, za níž ale pociťuje sílu, trvalost. „Květina občas přetrvá déle než mrakodrap,“ dokresluje Lluís dojem, který v něm Praha zanechala. Umění je jistý druh luxusu Podle Lluisova názoru by v dnešním komplikovaném světě umělci měli být vděční, že mohou dělat to, co dělají – většina lidí totiž nemá to štěstí, aby se mohli věnovat jen tomu, co je baví. „Myslím si, že umění je jistý druh luxusu a je to ten typ věcí, o kterých by se nemělo příliš mluvit, pokud je nechcete ztratit,“ uzavírá své úvahy.

Výstavu nazvanou Miluces můžete v Galerii Vernon (U Průhonu 22, Praha 7) navštívit vždy od středy do soboty od 13:00 od 18:00. Vstup je zdarma.