Z Ruska

Už nevím, který český žertéř před lety přišel s tím, že sovětské filmy, ve kterých ti hodní pronásledují ty zlé, jsou na rozdíl od westernů easterny. A že v Rusku nehrají muzikály, leda tak mužikály, tj. příběhy o mužicích.

Muzikály už v Rusku hrají – nejen ty převzaté ze světového repertoáru (například Kóški), ale i vlastní, a dobré. Začalo to před jednatřiceti lety superúspěšnou rockovou operou Juno a Avos v moskevském Divadle Lenkom v režii Marka Zacharova (hudba Alexej Rybnikov, libreto Andrej Vozněsenskij). A před čtyřmi lety uvedlo moskevské Divadlo operety muzikál na motivy románu Alexandra Dumase Monte Christo – představení je nadlouho dopředu vyprodané, dodnes mu tleskalo přes 700 tisíc diváků. Derniéra Monte Christa je ohlášena na konec této sezóny – vedení divadla se totiž rozhodlo v nejlepším přestat a v těchto dnech se tam koná konkurs na role do muzikálu Hrabě Orlov – příběh vycházející z historických událostí za vlády Kateřiny Veliké by měl mít premiéru letos 6. října. Autoři Hraběte Orlova se již osvědčili na Monte Christovi: libreto napsal Julij Kim, hudbu Roman Ignaťjev, režie Alina Čeviková.

Před pěti lety bylo opernímu režiséru Borisi Pokrovskému devadesát pět let – v dobré formě si k narozeninám zarežíroval v Komorním divadle komickou operu Domenika Čimarozy Tajný sňatek. Pátého června 2009 Boris Pokrovskij (ročník 1912) zemřel. A letos 23. ledna v moskevském Divadle Borise Pokrovského (dříve Komorním) otevřeli muzeum této operní legendy.

Boris Pokrovskij se hlásil ke škole Konstantina Stanislavského; sledoval pozorně jeho divadelní práci a současně chodil na zkoušky Mejercholdových představení. Umění vycítit a někdy dokonce rozšifrovat v partituře skladatelovu myšlenku, jasná představa o tom, co je hudební dramaturgie, vliv Stanislavského plus intuice, tvrdošíjnost a obrovská pracovitost – to všechno dohromady vytvořilo z Borise Pokrovského operní stálici, píší ruští hudební vědci. Říkal, že režisér je průvodce od skladatele k divákovi. Dobrý režisér že si uvědomuje význam zpěváka, který musí být i hercem. Režisér pouze usměrňuje. Měl by být charismatický. A přesvědčivý. K nejcitovanějším myšlenkám Borise Pokrovského patří návrh: „Na tři dny by se mělo zakázat všechno, kromě opery, a národ prozře. Opera zachrání svět.“

Boris Pokrovskij nejprve režíroval v Operním divadle v Gorkém (dnes opět Nižní Novgorod), pak působil několik desítek let v moskevském Velkém divadle. Odešel na vlastní žádost v roce 1982 udolán mnoha piklemi a intrikami.

A ještě poznámka: v roce 1946 nastudoval Boris Pokrovskij ve Velkém divadle světovou premiéru opery Vojna a mír. I když Sergej Prokofjev odmítal skládat žánrovou hudbu (považoval ji za banální), Pokrovskij ho přinutil napsat jeden z vrcholů partitury – Valčík Nataši Rostovové.