Zajímavosti za světa vědy

Klikatící se, hluboké ustálené říční toky s rameny a stabilními říčními ostrovy, jak je známe dnes, vznikly v dějinách naší planety relativně pozdě. Kdy a jak nabyly říční systémy na Zemi svou dnešní podobu? Odpověď na tyto otázky hledali vědci z univerzity v kanadském Halifaxu. Zkoumali jak dosavadní poznatky v už existující dostupné literatuře, tak sami studovali usazené horniny. Ve studii publikované v odborném periodiku Nature Geoscience pak docházejí k závěru, že ke změnám došlo v karbonu před 350 - 299 miliony lety, kdy začaly být části kontinentů poprvé pokryty stromovými rostlinami, včetně stromovitých plavuní a nakonec i prvních pravých jehličnanů. V tomto období se totiž objevují velké stromy s pevnými, houževnatými kořenovými systémy, které umožnily změnit široké, mělké vodní plochy v užší toky a stabilizovat břehy řek. Padlé stromy zase mohly říční toky přehradit nebo čátečně zablokovat a podpořit tak vznik říčních ramen. Objevily se tak řeky dnešního typu.

Původ lidského mozku musíme hledat velmi hluboko v minulosti. Mnoho klíčových sloučenin se totiž poprvé objevilo už u jednobuněčných organismů, dávno a dávno předtím, než existovali vyšší živočichové a dokonce než existovaly nervové buňky. Dirk Fasshauer z univerzity ve švýcarském Lausanne a jeho kolegové podle týdeníku New Scientist zkoumali dvě základní bílkoviny, které se nacházejí ve všech nervových buňkách a řídí uvolňování chemických látek sloužících k přenášení vzruchů mezi nervovými buňkami - tzv. neurotransmiterů. Zjistili, že dotyčné bílkoviny mají už jednobuněčné organismy zvané trubénky, které obývají moře i sladké vody po celém světě a které - jelikož jsou jednobuněčné - samozřejmě žádné nervy nemají. Není to první důkaz, že se základní komponenty potřebné pro mozkovou činnost vyvinuly už u trubének: Už dříve u nich bylo objeveno několik bílkovin, které nervové buňky používají ke zpracování signálů od svých sousedů. U trubének se zjistily i stejné sodíkové kanály, jaké nervové buňky využívají k přenosu elektrických signálů. Tato zjištění podle New Scientistu svědčí o tom, že jednobuněčné trubénky už mají složky pro všechny tři hlavní funkce nervových buněk: pro přenos elektrického signálu, pro signalizaci pomocí neurotransmiterů - a k přijímání signálů. Jelikož trubénky někdy společně vytvářejí rozsáhlé kolonie, jsou na rozhraní mezi jednobuněčnými a mnohobuněčnými organismy. Podle některých evolučních biologů mohly být vůbec prvním mnohobuněčným organismem právě dávné kolonie trubének. Pokud tomu tak skutečně je, dnešní trubénky nám mohou poskytnout bližší představu o počátcích mnohobuněčného života.

Rostliny pohlcují oxid uhličitý - skleníkový plyn spojovaný s globálním oteplováním - až o čtvrtinu rychleji, než se dříve předpokládalo. Zjistil to podle agentury Reuters mezinárodní vědecký tým vedený Lisou Welp-Smithovou ze Scrippsova oceánografického ústavu v Kalifornii. Výzkumníci vypracovali novou metodu měření, kolik CO2, respektive uhlíku rostliny pohlcují a naopak uvolňují. Zkoumali izotopy kyslíku v oxidu uhličitém a analýzy vzorků vzduchu odebraných za minulých více než 30 let v celém světě. Podle australského odborníka na atmosférickou chemii Colina Allisona, jednoho z autorů studie uveřejněné ve vědeckém týdeníku Nature, pracují rostliny rychleji, než se dříve soudilo. Spalováním fosilních paliv se uvolňuje oxid uhličitý do ovzduší, zvyšují se jeho atmosférické koncentrace a tím se zesiluje i tzv. skleníkový efekt. Zjištění zmíněného vědeckého týmu naznačují, že rostliny pohlcují 16-19krát víc oxidu uhličitého neboli CO2, než ho vyprodukuje svou činností člověk. Tím se ještě zvýrazňuje role, jakou rostliny hrají v globálním klimatu. Odborníci však upozorňují, že jejich poznatky neznamenají, že rostliny v sobě dlouhodoběji fixují více uhlíku, znamená to jen, že jimi více CO2 prochází, nikoliv že v nich setrvává dlouho. A je také ještě příliš brzy na to říci, jak nové poznatky ovlivní projekce klimatických změn, tak jak je modelují superúpočítače.