Romeo a Julie podle Anny Petrželkové

Mladý Montek Romeo se na scénu vypotácí z nonstop baru, zmožen alkoholem, Julie kouří cigaretu ve svém dětském pokojíčku, chůva ztělesněná Norbertem Lichým a vévoda, kterého hraje Sylvie Krupanská coby uklízečka s kbelíkem a hadrem v ruce završují netradiční rámec slavné Shakespearovy tragédie, jak ji ze svého úhlu pohledu vidí mladá režisérka Anna Petrželková.

Jenže každý, kdo po první polovině představení v ostravském Divadle Petra Bezruče odchází znechucen totální destrukcí romantiky slavného mileneckého příběhu, a takoví se byť v ojedinělých případech asi najdou při každé repríze této slavné hry, dělají velkou chybu. Druhá polovina inscenace totiž přináší důkaz síly Shakespearova textu. A i kdyby byl přístup režisérky záměrně pouze šokující a provokující (což zcela jistě není), nakonec se vše dostává do starých známých a hluboko vyjetých kolejí: síla příběhu lásky a smrti veronských milenců opět září nad světem plným zášti a nepřátelství se stejnou silou, jako před staletími.

Ano, dnešní Romeové a dnešní Julie žijí v barech na Stodolní ulici, kouří „marjánku“ a odmítají svět svých rodičů. To ovšem neznamená, že v hloubi svých duší nejsou nadáni potřebou lásky a schopností milovat jako jejich slavné Shakespearovy předobrazy.

Autorka scény Lucie Labajová postavila na jeviště stavebnici skříní, zasunovacích dveří a otevírajících se obřích zásuvek, a do nitra jedné ze skříní umístila v pozadí obraz sídliště.

Síla tohoto scénografického řešení se projeví v okamžiku, kde se zásuvky vysunují a zasunují jedna po druhé samy od sebe jako hladová tlama murény, jako otevírající se čekající hroby.

Hudba Maria Buzziho, zcela současná, podtrhuje snahu zbavit jevištní tvar onoho režisérkou odmítaného balastu romantiky – sám Romeo je zde rebelujícím rockerem.

A výpověď je jasná a srozumitelná: byť dnešní generace náctiletých se ve všem skutečně na hony vzdaluje od podoby životů, obsahu i způsobů prožívání štěstí i neštěstí, jak to všechno zažívali jejich rodiče, stále se v uvnitř ní objevují a věčně se budou objevovat oni věční milenci, dotud, dokud člověk zůstane člověkem.

Pavla Gajdošíková v roli Julie akcentuje zmatek v duši dívky proměňující se v milující ženu naprosto srozumitelně, a Michal Sedláček coby Romeo věrohodně miluje se skutečným nasazením života, mezi výrazné herecké výkony je nutné zařadit i práci Tomáše Datlíka v roli Merkucia. Bezrucí opět nezklamali: o jejich Romeovi a Julii se povedou vášnivé debaty mezi laiky i odborníky, budou zde zastánci i odpůrci, ale ani jedni ani druzí na režijní práci Anny Petrželkové na této inscenaci ještě dlouhá léta nezapomenou.