Argentinská novinka Carancho v Rotterdamu

Vzedmutí argentinské kinematografie z posledního desetiletí lze přičítat podobně jako úspěchy rumunské nové vlny tomu, jak se domácí autoři snaží poctivěji reflektovat tamní společenskou situaci. Tedy kolaps argentinského hospodářství či východoevropský sen o kapitalismu, jenž se v rumunském případě změnil v noční můru.

Novinka Pabla Trapera se pohybuje na hranicích melodramatu, thrilleru a sociálního svědectví. Inspirací byl rozšířený fenomén, kterým je masivní fingování dopravních nehod, kolem nichž kvete korupce s pojišťovacími podvody či dokonce lékařskými zprávami. Princip je jednoduchý. Nahrajete nehodu, při níž vám zlomí nohu, abyste mohl kasírovat pojišťovnu. Kamarádi v nemocnici už pomůžou.

Hlavním protagonistou příběhu je Sosa, právník bez licence, který je určený na špinavou práci. Představuje jej prvotřídní hvězda tamního filmu, herec Ricardo Darín.Objíždí nehody a pomáhá vydírat pojišťovací firmy. Zároveň zajišťuje velké provize mafiánské právní kanceláři, která má uplacenou nemocnici i policii. Všechno se změní v okamžiku, kdy se tento outsider zamiluje do mladé ošetřovatelky, představované další hvězdou tamní kinematografie Martinou Gusmanovou.

Jak si lze domyslet tento boj o vykoupení padlého, osamělého muže, který se pokouší vzepřít systému, uvede v nebezpečí nejen jeho samotného, ale i všechny blízké. Sosa roztočí kolem sebe spirálu nehod a výhružek, které odhalují povahu hierarchie celého systému. Kde je korupce, je každý nahraditelný i odstranitelný. Lidský život přestává mít svoji cenu, protože jde o peníze a zájmy. Upíšete se ďáblovi, z jehož pařátů není tak snadné se vyvázat. Zákon velí, že od kmotra nelze čekat ani slitování, natož velkorysost.

Obrazy jsou agresivní a plné detailů, podbarvující příběh žánrovými stylizacemi. Rychlá ruční kamera a natáčení na autentických místech argentinských ulic pak skládá dohromady film s thrillerovým vyústěním a očekávanou násilnou katarzí.

Natáčení autorských filmů je čím dále tím těžší, jak se distribuce podřizuje komerčním a marketingovým formátům. Jejich doménou se proto stává čím dále tím více tvorba zemí třetího světa, podporovaná různými mezinárodními i západními fondy, jakým je třeba rotterdamský Hubert Bal Fund. Návštěvníkovi se tak dostává reflexe, jakou v běžných médiích nikdy neuvidí. Škoda, že takové filmy už dávno zmizely z naší distribuce. Můžeme jedině čekat, až se nějaký český filmař pokusí natočit podobně drsný příběh i o korupci po česku.