Ještě několik vět k tématu Wutbürger – tentokrát z Francie

V říjnu loňského roku vydal Hessel útlou třicetistránkovou knížečku s názvem „Indignez-Vous!“ - pohoršete se, buďte rozhořčení, naštvěte se! Tento „revoluční manifest“ vyšel v jednom malém pařížském nakladatelství a původně bylo plánováno pouhých 8 tisíc výtisků. Dodnes se prodalo téměř milión exemplářů a nakladatelství nestačí dostatečně rychle tisknout a uspokojit neustávající poptávku.

Stéphanovi Hesselovi se – obdobně jako Thilovi Sarrazinovi – podařilo tít do živého: vyzývá své spoluobčany, aby se konečně projevili a dali najevo dlouholetou a stupňující se nespokojenost s vládní politikou. Hessel je konkrétní. Hovoří o svém velkém rozhořčení nad stigmatizací cizinců, stále více se rozevírajícími nůžkami mezi chudými a bohatými, nenasytností bank, zuboženým stavem naší planety, zanedbávanými lidskými právy a – navzdory svému židovskému původu – i nad izraelským obsazením Palestiny. Jeho manifest je výzvou k mírnému, pokojnému protestu, jakési francouzské variantě české sametové revoluce. První reakci jsme zažili bezprostředně po vydání jeho knížky – miliony Francouzů šly do ulic na protest proti důchodové reformě a ochromily vlakovou a leteckou dopravu.

To, co Hessel říká, není samozřejmě nic nového. Obrovskou odezvu mají jeho teze proto, že je pronáší právě on. Stéphane Hessel je osobností, která v nás zanechává trvalý dojem. Jeho dlouhý, pohnutý život, jeho kariéra „na správné straně“, to vše mu propůjčuje věrohodnost a v nás budí téměř jistotu – tento člověk se prostě nemůže mýlit. A jestli nemůžeme věřit jemu, komupak jinému?

Stéphane Hessel se narodil v roce 1917 v Berlíně. Jako sedmiletý odešel s otcem – známým překladatelem a spisovatelem Franzem Hesselem a matkou – novinářkou Helen Grundovou – do Paříže. Vyrůstal v uměleckém prostředí, obklopen osobnostmi – Picasso, Max Ernst a Walter Benjamin byli denními návštěvníky. Jeho rodiče žili na tehdejší dobu ve velmi volném a otevřeném svazku. Jejich „ménage a trois“ se spisovatelem Henri-Pierre Rochém byla všeobecně známá. Mimochodem – tento nevšední vztah sloužil později Francois Truffautovi jako předloha k jeho mistrovskému filmu „Jules a Jim“.

V roce 1941 se Hessel přidal k francouzkému odboji a tři roky na to byl zatčen a dopraven do koncentračního tábora v Buchenwaldu. O rok později se mu zdařil útěk při převozu do dalšího tábora. Po válce byl v diplomatických službách, převážně v OSN. Úzce spolupracoval při vzniku Charty lidských práv. Ta je dodnes směrodatná pro jeho myšlení a jednání. Hessel žije velmi skromně v Paříži, v bytě o rozměru 55 čtverečních metrů, se svou druhou ženou. Svůj dům v jižní Francii daroval již dávno dětem.

„V případě porušování lidských práv je lhostejnost nejstrašnější reakcí,“ píše ve svém manifestu tento naštvaný starý pán.

Stéphane Hessel: »Indignez-vous!« Indigene éditions; 28 stran