Ještě několik vět k tématu Wutbürger – tentokrát z Francie
Kdo je v posledních týdnech nejžádanějším francouzským občanem? O kom se nejvíce mluví nejen ve Francii, ale i v sousedním Německu? Tentokrát to není prezident Sarkozy ani dcera Le Pena – Marine, ale 93letý Stéphane Hessel. Grandseigneur, temperamentní důchodce, který rád při veřejných vystoupeních opakuje své teze: činí tak usměvavě, soustředěně, s přivřenýma očima a jeho projev je odzbrojující...
V říjnu loňského roku vydal Hessel útlou třicetistránkovou knížečku s názvem „Indignez-Vous!“ - pohoršete se, buďte rozhořčení, naštvěte se! Tento „revoluční manifest“ vyšel v jednom malém pařížském nakladatelství a původně bylo plánováno pouhých 8 tisíc výtisků. Dodnes se prodalo téměř milión exemplářů a nakladatelství nestačí dostatečně rychle tisknout a uspokojit neustávající poptávku.
Stéphanovi Hesselovi se – obdobně jako Thilovi Sarrazinovi – podařilo tít do živého: vyzývá své spoluobčany, aby se konečně projevili a dali najevo dlouholetou a stupňující se nespokojenost s vládní politikou. Hessel je konkrétní. Hovoří o svém velkém rozhořčení nad stigmatizací cizinců, stále více se rozevírajícími nůžkami mezi chudými a bohatými, nenasytností bank, zuboženým stavem naší planety, zanedbávanými lidskými právy a – navzdory svému židovskému původu – i nad izraelským obsazením Palestiny. Jeho manifest je výzvou k mírnému, pokojnému protestu, jakési francouzské variantě české sametové revoluce. První reakci jsme zažili bezprostředně po vydání jeho knížky – miliony Francouzů šly do ulic na protest proti důchodové reformě a ochromily vlakovou a leteckou dopravu.
To, co Hessel říká, není samozřejmě nic nového. Obrovskou odezvu mají jeho teze proto, že je pronáší právě on. Stéphane Hessel je osobností, která v nás zanechává trvalý dojem. Jeho dlouhý, pohnutý život, jeho kariéra „na správné straně“, to vše mu propůjčuje věrohodnost a v nás budí téměř jistotu – tento člověk se prostě nemůže mýlit. A jestli nemůžeme věřit jemu, komupak jinému?
Stéphane Hessel se narodil v roce 1917 v Berlíně. Jako sedmiletý odešel s otcem – známým překladatelem a spisovatelem Franzem Hesselem a matkou – novinářkou Helen Grundovou – do Paříže. Vyrůstal v uměleckém prostředí, obklopen osobnostmi – Picasso, Max Ernst a Walter Benjamin byli denními návštěvníky. Jeho rodiče žili na tehdejší dobu ve velmi volném a otevřeném svazku. Jejich „ménage a trois“ se spisovatelem Henri-Pierre Rochém byla všeobecně známá. Mimochodem – tento nevšední vztah sloužil později Francois Truffautovi jako předloha k jeho mistrovskému filmu „Jules a Jim“.
V roce 1941 se Hessel přidal k francouzkému odboji a tři roky na to byl zatčen a dopraven do koncentračního tábora v Buchenwaldu. O rok později se mu zdařil útěk při převozu do dalšího tábora. Po válce byl v diplomatických službách, převážně v OSN. Úzce spolupracoval při vzniku Charty lidských práv. Ta je dodnes směrodatná pro jeho myšlení a jednání. Hessel žije velmi skromně v Paříži, v bytě o rozměru 55 čtverečních metrů, se svou druhou ženou. Svůj dům v jižní Francii daroval již dávno dětem.
„V případě porušování lidských práv je lhostejnost nejstrašnější reakcí,“ píše ve svém manifestu tento naštvaný starý pán.
Stéphane Hessel: »Indignez-vous!« Indigene éditions; 28 stran
Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.