Orly, filmová novinka režisérky Angely Schanelecové

Letiště je zvláštní místo. Je dost pravděpodobné, že než se před námi neslyšně rozestoupí dveře, ovládané fotobuňkou a tento svět nás pohltí, prožívali jsme vzrušené, dramatické i uspěchané okamžiky. Zde se můžeme – pokud jsme vyřídili cestovní formality – na určitou dobu oddat čekání – vlastně z donucení. Nezbývá nám nic jiného než čekat, odejít nemůžeme a ani nechceme. V poslední době se čekání ještě prodloužilo. Všudypřítomná hrozba teroristických útoků nás nutí přijet dříve a čekat déle. Jaký paradox! Strach z násilí a rušení běžného provozu vynucuje klid. V čekání je člověk odkázán sám na sebe a je velmi zajímavé pozorovat, jak s tímto náhle získaným volným časem cestující nakládají. Nový film režisérky Angely Schanelecové se odehrává právě v tomto časoprostoru, v časovém rozměru mezi tím a oním, tedy vlastně v jakémsi „mezitím“.

Francouzka Juliette žije v Kanadě. Po Paříži se jí stýská a Paříží jede v úvodu filmu na letiště. Tam se seznámí s hudebním producentem Vincentem, který se právě rozhodl do Paříže vrátit. Juliette se do Vincenta zamiluje, on do ní zřejmě také, ale nevyjadřuje se. Oba mluví jeden přes druhého o všem možném, aby nemuseli mluvit o svých citech. Dělají to tak dlouho, až jsou vyvolány jejich lety a musí se rozloučit.

Další dvojici tvoří matka a skoro dospělý syn. Jedou spolu na pohřeb otce a bývalého manžela. Ona v kavárně vypráví synovi o důvodu jejich rozchodu, on se jí svěří se svou doposud utajovanou homosexualitou.

Před kavárnou čeká mladý německý turista s krosnou na svou přítelkyni. Byli spolu na první dovolené a už teď si nemají co říci. Zatím jim nedochází, že jejich vztah je ukončen. On filmuje okolí a ona je ponořená do četby knihy.

Sabina cestuje sama. Měla by si konečně přečíst dopis svého přítele, dopis, který jí dal, když ji nedávno opustil. Opustil proto, aby mohl sám umřít. To se divák dozvídá na konci filmu, kdy jeho hlas dopis předčítá. V posledních minutách filmu musí být letiště evakuováno – v koši na odpadky bylo nalezeno zavazadlo neznámého obsahu. Všichni se vrací do Paříže.

Dvě hodiny na pařížském letišti. Čtyři zlomky životních příběhů. Režisérka film točila při plném provozu a používala teleobjektiv. To snímku propůjčuje nový rozměr. „Orly“ je zároveň hraným i dokumentárním filmem. Přechody mezi jednotlivými žánry jsou nenásilné, samozřejmé. Kamera i tón filmu se přizpůsobují tomuto čistému a přímočarému principu. Téměř celý snímek je podmalován pouze reálnými zvuky letištní haly, jedinou výjimku tvoří hudba americké písničkářky Cat Powerové.

Orly je film o rozchodech, opouštění a opuštěnosti. Ale je to také film o nucené pasivitě, spočinutí a vydechnutí. Výtečný film. A jako takový potřebuje nejen ceny a euforické kritiky, ale i diváky. Doufejme, že přijdou.