Nové knihy 18. 11. 2010

To pravidelně sleduje publicista Jan Nejedlý ve své rubrice Nové knihy.

Nakladatelství Dybbuk vydalo román Biče svědomí z pozůstalosti Evy Švankmajerové a Vratislava Effenbergera. Oba někdejší výrazní představitelé tuzemské Surrealistické skupiny se nad společným textem sešli v polovině 70. let v rámci skupinové interpretační hry. Ačkoli výsledek jejich ročního psaní zůstal nedokončeným torzem, stojí rozhodně za pozornost. Fabule příběhu je založena na parafrázi červené knihovny, do níž postupně proniká sarkasmus a podvratná imaginace. Hlavní hrdinka Ema, vzorná hospodyňka a citově rozervaná žena, je stižena nejrůznějšími ranami osudu. Doslova „celá hora kamení se valí na Emino srdce“, řečeno šroubovaným slohem Listu paní a dívek, jejž tvůrci často využívají. Veškerá pseudoromantická veteš tu složí coby zásobárna groteskna a také jako karikatura skutečného romantismu, který byl stoupencům surrealismu odjakživa blízký. A tak zatímco tu tečou proudem kašírované slzy, děj se pomalu prořezává z kulis předminulého století do současnosti, tedy té tehdejší, normalizační. Místy se text dokonce mění v nefalšovaný erotický román, což ilustrují i doprovodné koláže Jana Švankmajera, a občas se překlopí v čirou surrealistickou frašku. Podobný princip surrealizace předlohy známe např. i z Effebergerových scénářů Surovost života a cynismus fantazie či z nedávno vydaného libreta Petra Krále a Prokopa Voskovce Zaprášené jeviště.

Z dalších nových knih jmenujme např. reprint Revolučního sborníku Devětsil, který v roce 1922 sestavili Jaroslav Seifert a Karel Teige. Dnes jen vzácně dostupný svazek, do nějž dále přispěli Nezval, Vančura, Honzl či dokonce i Jean Cocteau, dokumentuje zaujetí avantgardy modernismem, tzv. proletářským uměním i rodícím se poetismem. Nové vydání, které doplňují studie literárních teoretiků Tomáše Vučky a Ondřeje Kavalíra, vychází ve společné produkci nakladatelství Akropolis a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Místo pro náhody – tak zní název již druhého souboru esejů rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmanové, který u nás vydává nakladatelství Triáda. Autorčiny úvahy se tentokrát točí kolem literatury, filosofie a hudby. Od klasiků evropské literární moderny, jako byli Musil, Kafka či Proust, se její zájem stáčí k současníkům, nejčastěji k Thomasi Bernhadovi. Z filozofie spisovatelku zaujaly otázky, které nastolil Ludwig Wittgenstein, a v oddíle o hudbě vzdala poctu např. operní pěvkyni Marii Callas. Kniha vychází v překladu Michaely Jocobsenové.

Na konec jsem si nechal netradiční publikaci filozofa Zdeňka Vašíčka. Jde o výběr z jeho příležitostné publicistiky, kterou uveřejňoval v měsíčníku Babylon či na internetu pod pseudonymy Slavoj Český a JUDr. Bedřich Břich. Dočasná anonymita umožnila autorovi nahlížet naši současnost s neotřelým humorem i břitkým kriticismem. Knihu Slavoj český a spol., v níž se tvůrce zařadil po bok slavných alter eg typu Vavřince Lebedy, Aloise Burdy či Aleše Pravdy, vydalo nakladatelství Plus.