10.4.
Od pátku se v amerických kinech promítá společný projekt Quentina Tarantina a Roberta Rodrigueze nazvaný Grindhause. Víkendové tržby 11,6 milionů dolarů řadí více než tříhodinovou krvavou podívanou na čtvrté místo amerického žebříčku návštěvnosti. Píší Lidové noviny. V prvních recenzích filmu, který je koncipován jako pocta béčkovým hororům, se píše o orgastickém zážitku pro cinefily.
Ve fragmentu krimi příběhu Fridricha Dürrenmatta odchází komisař Höchstettler právě do penze. Se zločinem se ale zdaleka neloučí. Takto uvádí novou Dürrenmattovu knihu Penzista Ondřej Horák v Lidových novinách. Komisař se v první den svého důchodu vydává na okružní jízdu po pachatelích odložených případů. Nechce ale nikoho přivádět do úzkých. Naopak začíná uplatňovat svůj osobní metr. Později se například vydá s dalšími dvěma výtečníky na noční loupež.Recenzent chválí v deníku Dürrenmattovu schopnost vytvořit silnou hlavní postavu a text, který před očima běží ve svižných dialozích.
Mistrem v kladení filmařských překážek je dánský režisér Lars von Trier. V polovině 90. let se stal jedním z iniciátorů manifestu Dogma 95, v současnosti se angažuje v projektu Advance Party. pod touto hlavičkou mají vzniknout tři celovečerní debuty tří různých tvůrců, spojené devíti předem danými postavami. Red Road režisérky a scenáristky Andrey Arnold, držitelky Oscara za krátký film, je první z nich a představují nám ho Lidové noviny. Středobodem filmu je třicátnice Jackie. Coby operátorka systému bezpečnostních kamer v Glagow monitoruje dění na pošmourném předměstí a pomáhá předcházet zločinům. Jednoho dne na obrazovce spatří muže ze své minulosti, kterého začne s vervou sledovat. Vojtěch Rynda nešetří chválou na tento film a v závěru dodává, že z málokterého snímku člověk odchází s tak intenzivním pocitem vykoupení a smíření jako z Red Road.
Jan Kábrt nám v Mladé frontě Dnes představuje muzikálovou verzi Limonádový Joe, kterou nastudovali v Hudebním divadle Karlín. Filmová klasika by sama o sobě na jevišti neobstála a tak tvůrci připsali pár písniček a vsunuli pár scének, odkazující k současnosti. Vymysleli řadu gagů, které jsou prý z větší části opravdu vtipné. I Magdaléna Čechlovská z Hospodářských novin viděla karlínského Limonádového Joeho a také ona píše nadšenou recenzi. Muzikál je prý velmi svižný a už v počátku má divák pocit, že se ani nestačí nasytit vtipnými divadelními obrazy, které se na jevišti střídají.
Dvojice Dvořák - Nekvasil, loni odvolaná z vedení pražského Národního divadla, se s touto scénou dostatečně rozloučila Pucciniho operou Děvče ze západu. Inscenace v Praze velice dlouho nehraného díla, zařazeného na repertoár minulý týden, patří k tomu nejlepšímu z jejich tvorby soudí Petr Veber v Hospodářských novinách. Příběh o lásce k banditovi, který vyvrcholí šťastným koncem, je dost nevěrohodný i pro milovníky mayovek, ale dnes už děj působí spíše úsměvně, nehledě na to, že libreto nahlíží na Divoký západ až příliš očima evropské měšťanské kultury. Hudebně je Děvče ze západu prý velice zdařilým dílem, jako divadlo ale vyznívá hůř. Naštěstí ale závěrečná pointa od inscenátorů obdržela prý zlehčující odstup.
Už tradiční filmová přehlídka, za kterou se každoročně vydávají studenti a milovníci filmů do slovácké metropole Uherského Hradiště, začne letos 20. července - oznamuje deník Právo. Program, zaměřující se na klasiku a umělecké snímky představí tři cykly. Člověk a stáří, Brazilský film a Kinematografii Kavkazu.
Nejposlouchanější
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Vladislav Vančura: Šlépějemi krále Přemysla. Král železný a zlatý a jeho hledání vyvolené ženy
-
Povídky Anny Bolavé, Stanislava Berana, Jana Štiftera a dalších autorů z jihu Čech
-
Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza. Poslechněte si četbu z Knihy roku Magnesia Litera
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.