Kurátorem komorní řady Dvořákovy Prahy je Daniel Hope. Zahajovací koncert poslouchejte v přímém přenosu
V pražském Rudolfinu vystoupí 6. září renomovaný Curyšský komorní orchestr. V programu koncertu, který je součástí komorní řady Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha, nezvykle spojí dva stylově odlišné autory, Antonína Dvořáka a Erwina Schulhoffa.
Na programu je Mozartova Malá noční hudba, a dále Dvojkoncert Erwina Schulhoffa a Serenáda pro smyčcový orchestr E dur od Antonína Dvořáka. Koncert vysíláme od 20 hodin na Vltavě v přímém přenosu.
Večer bude postaven na kontrastu Dvořákovy klasicko-romantické hudební řeči a Schulhoffova modernistického hudebního výrazu. Vedle českého klavíristy Ivo Kahánka v rámci koncertu vystoupí také nový hudební ředitel Curyšského komorního orchestru, britský houslista Daniel Hope. Ten je zároveň kurátorem komorní řady letošního ročníku Dvořákovy Prahy. Jak tato metropole na umělce zapůsobila? „Cítím se šťastný. Opravdu, jsem u vás moc rád, je to tady velmi inspirativní. A to díky neobyčejnému spojení historie a hudby, která vás všude obklopuje. A mám na mysli zejména hudbu Antonína Dvořáka. Jeho skladatelský odkaz patří k tomu vůbec nekrásnějšímu, co lze v Praze nalézt. Přijet sem a hrát jeho díla s přáteli, navíc na tak významném festivalu, to je pro mne splněný sen.
Jaký máte vztah k české hudbě?Řekl bych, že velice blízký. A to zejména k Dvořákovi. Pokud hovoříme o jeho skladbách, každý má určitě své favority. Někdo dává přednost jeho symfoniím, jiný zase operám. Opravdu si myslím, že každý si může přijít na své. Osobně mám nejraději jeho Klavírní trio č. 4 „Dumky“. To je dílo, které jsem hrál vůbec nejvíce. A to v letech 2002 až 2008 let, kdy jsem byl členem Beaux Arts Tria. A Dumky jsme společně i nahráli. Pak je zde také krásný Dvořákův Klavírní kvintet A dur nebo jeho Klavírní kvartet Es dur, které budu hrát 12. září v rámci festivalu v Anežském klášteře. Všechny tyto skladby mají romantickou duši a jsou opravdu překrásné. Když jsem tedy dostal pozvání do Prahy, vůbec jsem neváhal.
Tolik tedy Dvořák. A co další čeští skladatelé?Strávil jsem patnáct let života zkoumáním hudby, která byla napsána v Terezíně. Jednak hudby Erwina Schulhoffa, kterou budu také na festivalu Dvořákova Praha hrát, ale také hudby Pavla Haase, Viktora Ulmanna nebo Hanse Krásy. To jsou opravdu mistrovští skladatelé, kteří reprezentují jednu etapu české hudby, tedy hudby dvacátého století, která bohužel zmizela. A myslím, že je velmi důležité ji zachovat naživu.
Čtěte také: Přímé přenosy z koncertů i ze zákulisí Dvořákovy Prahy
Nyní žijete v Berlíně. Je podle vás berlínské kulturní prostředí v něčem podobné tomu pražskému?Myslím si, že každé město je úplně jiné a nejde to úplně srovnávat. Každé město má svoji vlastní energii. A díky tomu je unikátní. V Berlíně to vře jako v kotli. Všechno vzájemně koexistuje, žije tam vedle sebe řada národností. Je to zároveň i velmi svobodné město, ve kterém se všechno neustále mění. Mění se architektura a mění se i lidé. Každý se tam cítí být sám sebou a to se mi velmi líbí. Je to velmi otevřené, ale zároveň impozantní město, které pulsuje energií. Tady v Praze je to pro mne více o historii, kterou opravdu miluji. Vaše město historií a kulturním odkazem žije a to mi připadá opravdu magické.
Na letošním ročníku festivalu Dvořákova Praha jste přijal post kurátora komorní řady…Je to pro mne velká čest a s velkou radostí jsem tuto nabídku přijal. Festival má opravdu skvělou dramaturgii a komorní hudba v ní má výsostné místo. V rámci této řady mohu společně se svými přáteli hrát nejen díla Antonína Dvořáka, ale i jiných skladatelů. Zároveň jsem moc rád, že mohu v Praze trávit více času, protože v minulosti jsem tady byl vždy jen na jeden dva dny. Tentokrát tady strávím téměř dva týdny a to je opravdu fantastické.
Podle jakého klíče jste vybíral jednotlivé skladby a interprety?Snažil jsem se vybalancovat známá Dvořákova díla s více či méně známými skladbami jiných autorů. Kromě již zmíněného Erwina Schulhoffa, zazní díla Johannesa Brahmse, Petra Iljiče Čajkovského nebo Roberta Schumanna. Interpreti budou opravdu mezinárodní a to je jedna z deviz Dvořákovy Prahy, festivalu, který v sobě kombinuje tradici s hledáním nových cest. Festivalu, který dává prostor renomovaným umělcům a objevuje i nové hvězdy. Umělecký ředitel Marek Vrabec má skvělou vizi a je schopen kombinovat různé elementy. Je zde velká orchestrální řada, komorní řada a další projekty. Můžete se tedy vydat do Prahy a objevovat krásnou hudbu a ta vám bude na festivalu zprostředkována velmi elegantním a profesionálním způsobem. Dvořákova Praha je pro mne opravdu úžasný festival, protože vzdává poctu jednomu z nejvýznamnějších ambasadorů vaší kultury. Dvořák byl skvělý melodik a dokázal hudbou vykreslit vaši národní duši - s jejími radostmi i smutky. Jeho hudba je nesmírně upřímná, ryzí, zkrátka úžasná.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury