„Jednoho dne jsem se probudil a zjistil jsem, že je ze mne Franz Kafka.“ J. B. Alexanderova Proměna

Zatímco v povídce s názvem Proměna se Řehoř Samsa probudil v podobě odporného hmyzu, v představení J. B. Alexandra se po probuzení mění průměrný spisovatel v literárního génia Franze Kafku. Dramatik, režisér a herec J. B. Alexander byl původně právníkem, posledních deset let se ale v New Yorku věnuje herectví i psaní her.

„Já jsem Kafkovým literárním dílem doslova posedlý,“ objasňuje J. B. Alexander svůj výběr, „a to už od puberty. A celá ta desetiletí, co jeho knihy čtu, jsem toužil po napsání divadelní hry inspirované atmosférou jeho románů nebo povídek. Chtěl jsem mu tímto autorským gestem vzdát hold. Původně jsem měl rozepsanou hru nazvanou Proces, pro kterou jsem se inspiroval právní bitvou o pozůstalost Maxe Broda a Franze Kafky, o kterou se soudil stát Izrael s údajnými Brodovými dědičkami. Pokoušel jsem se tento složitý soudní spor pojmout literárně, ale ztrácel jsem se v tom. Říkal jsem si, že kdybych byl Kafka, tak by se mi to nestalo a byla by to pro mě hračka. A pak mě napadlo, co kdybych byl Kafka. Tak začala vznikat moje hra Proměna, ve které se průměrný živořící spisovatel stane Franzem Kafkou.“

Do jaké scénické formy jste vaši hru Proměna zasadil?Představení uvádím v malých komorních prostorech. V případě Prahy je to sál kavárny, do něhož se vejde zhruba dvacet lidí. Je to divadelní sólo, ve které hraji různé postavy a charaktery. Výprava je minimalistická. Na sobě mám tmavý oblek a buřinku, na scéně je stůl a dvě židle, a na pomoc si beru různé drobné předměty, třeba dýmku nebo knihy.

J. B. Alexander: The Metamorphosis |foto: Eco Actus

Jaká ve skutečnosti je povaha spisovatele, kterého v Proměně ztvárňujete? Má vaše hra autobiografickou povahu?Určitě se v té postavě částečně promítá něco ze mě. Spisovatel v mé hře je newyorský Žid středního věku, který miluje Kafku, tedy stejně jako já. Ale je to samozřejmě fiktivní postava, protože já mám rád fikci. Ta postava je vtipná a tak trochu melancholická. Je to muž, který hledá sám sebe, nebo lépe řečeno, hledá to nejlepší v sobě. Kafkova povídka i má hra začínají stejnou situací, ve které se člověk promění v něco nebo někoho jiného. Jedná se o dramatickou, či snad mysteriózní proměnu. V případě Kafkovy Proměny je to muž měnící se ve hmyz a v mé hře je to muž měnící se v literárního génia.

Kafkův Řehoř Samsa změnil svůj zevnějšek, ale uvnitř zůstal stejný, ve své podstatě je i jako hmyz vnitřně nejvíce lidskou bytostí v kontextu celé povídky. Postava spisovatele v mé hře míří ve své proměně výš. Míří k tomu, po čem v životě toužil, tedy k jakémusi literárnímu géniovi. Na své cestě za poznáním sebe sama potkává další postavy. Těmi jsou vážený profesor, odborník na různé kulty, a nakonec i psychiatr. V dialogu s nimi se snaží pochopit, co se to s ním stalo a zda se ještě někdy bude schopen vrátit k sobě samému.