Jakými prostředky se člověk může bránit tomu, aby ostatní nezneužívali jeho otevřenou náruč?

I když Brechtův text - jeho další příspěvek ke kritice nelidského kapitalismu - působí dnes tezovitě a náš věk má jiné problémy, v divadle Disk funguje překvapivě dobře. Velký podíl na povedené inscenaci má režisér Kracik. Se studenty stvořil poctivé, neodfláknuté divadlo, skrze Brechtův text si navíc herci mohou vyzkoušet kromě klasického realistického herectví také přímé promluvy do publika, zpěv, recitaci i kolektivní rytmické bubnování.

Když do Sečuanu dorazil elektrický proudScénograf Lukáš Mathé položil na jevištní prkna opotřebované a rozšlapané papírové kartony, z každé strany jeviště vidíme chudý, lajdácky sestavený příbytek z dřevěných beden s kovovým stahovacím závěsem, také židle nebo sud, který slouží jako stůl, působí ošuntěle. Nad tím stojí elektrický stožár s neuspořádanými dráty tak, jak to známe z asijských měst. Jakoby elektřina, rozuměj výdobytek západní civilizace, do Sečuanu sotva dorazila: staleté uspořádání ulic i společnosti muselo ustoupit chaotickému stožáru.

Bertolt Brecht: Dobrý člověk ze Sečuanu |foto: Michal Hančovský

Na této scéně hledají tři bohové v bílé košili s černou kravatou a světlém baloňáku mezi lidmi alespoň jednoho dobrého člověka. Najdou ho konečně v prostitutce Šen Te - nechá je u sebe přespat. Bohové se jí druhý den finančně odmění, peníze však Šen Te způsobí jen potíže. Pořídí si malý krámek s tabákem, její dobroty i nabytého majetku však začne okolí brzy zneužívat. Proto se Šen Te v podání drobné Kamily Trnkové v černo-žlutém tradičním čínském oděvu, přestrojí za nelítostného a tvrdého bratrance Šuej Tu. Herečku vidíme v pánském obleku s černým rolákem, přes oči má masku, mafiánské černo-bílé mokasíny a klobouk. Boj o zachování si lidské důstojnosti, ale také o lásku se komplikuje dál, až fiktivní Šuej Ta stane před soudem, obviněný ze zmizení sestřenice. Postava odhaluje svou identitu, happy end se však nekoná. Brecht v tuto chvíli morálním apelem do publika hru končí.

Text je dobrou příležitostí pro větší soubor Kamila Trnková, Václav Švarc jako prodavač vody, Adam Vacula jako nezaměstnaný letec a Jana Kotrbatá jako majitelka domu představují jen jednu postavu, ostatní herci jich hrají několik, studentům současného třetího ročníku pomohli i herci o ročník mladší. Trnkové se daří střídat role dobré ženy a jejího tvrdého bratrance, kdy herečka posadí hlas hlouběji, její gesta jsou pomalejší a mužná. Ovšem i jako Šen Te se Trnková ukazuje trochu chladná a nesentimentální. Těžko odhadnout, zda je to hereččinou náturou nebo úmyslným ztvárněním postavy, hře to však spíš pomáhá. Přímočarý a ideologicky zabarvený příběh herečka nerozpouští v laciném sentimentu a bolestínství.

Bertolt Brecht: Dobrý člověk ze Sečuanu |foto: Michal Hančovský

Z dalších aktérů zaujme Viktor Javořík jako jeden z bohů a holič: herec má přirozený komediální talent, kterým inscenaci příjemně odlehčuje. Michal Lurie jako druhý bůh a truhlář má hezky posazený hlas a přirozená gesta i pohyb těla. Z hereček vynikla ještě Tereza Terberová - hraje letcovu matku, kterou nelítostná doba změnila v tvrdou a cynickou ženu. Václav Švarc jako prodavač vody Wang i Adam Vacula jako letec Jang Sun při premiéře trochu tlačili na pilu a chvílemi vytvářeli spíš figurku než postavu.

Děj velmi přesně rytmizuje a posouvá skvělá hudba Brechtova spolupracovníka Paula Dessau. Tu hrají hudebníci vzadu na scéně naživo, doprovází i herce při zpěvu. Sborové bouchání do kovových popelnic a poplácávání se do rukou a do stehen pak v jedné scéně nápaditě ukazuje mechaničnost a odlidštěnost sériové výroby pro moderní konzumní společnost. První absolventská inscenace se mladým činohercům zdařila, v těch zbylých se představí až v nové divadelní sezoně.